Ukrajinský básník, spisovatel a taky hudebník Serhij Žadan se přitom v českém překladu neobjevil s touto knihou poprvé: Již v roce 2011 vyšel v nakladatelství Fra povídkový soubor Big Mac, o dva roky později vydal Petr Štengl autorovu básnickou sbírku Dějiny kultury začátku století a za další dva roky následovala – tentokrát ve Větrných mlýnech – další básnická kniha Ze života Marie. V roce 2023 se čeští čtenáři konečně mohli seznámit i s jeho románovou tvorbou, a to rovnou dvakrát – nejprve vyšel v Argu válečný Internát, reagující na ruskou invazi na Krym z roku 2014, následoval ve Fra publikovaný Žadanův románový debut Depeche Mode (v originále 2004). První jmenovaný (tedy Internát) se navíc dočkal audiálního zpracování.
Četbu svěřilo vydavatelství OneHotBook – v režii Martiny Frejové Krátké – známému filmovému a televiznímu herci, dabérovi, ale také rozhlasovému herci Janu Dolanskému. Ten již dříve účinkoval i v několika audioknihách, zpravidla v menších rolích. Žadanův Internát je sice vícehlasou četbou, z téměř třináctihodinové stopáže však jmenovaný zabírá zhruba dvanáct a půl hodiny, tedy dost na to, aby byl považován za hlavního (a téměř sólového) interpreta nahrávky.
Jan Dolanský intonací dobře vystihuje nejednoznačného vypravěče, který je pro své nedokonalosti velmi lidský a stává se nedobrovolně hrdinou, přestože v kontextu vypjaté situace a chování exponovanějších hrdinů působí o něco méně heroicky a sám sebe vidí spíš jako zbabělce. Interpret Pašovi dává velmi věrohodné znění, dobře pracuje i s ostatními postavami, které v díle jeho hlasem promlouvají – zabarvení hlasu mění jen v nezbytném minimu, aby odlišil postavy, ale zároveň nenarušil tíživou atmosféru díla příliš excentrickou modulací hlasu. O to lépe pak vynikají situace, kdy je potřeba zvýšit emoční tlak.
Dolanský zvolil pro většinu stopáže pomalejší tempo četby, které je v případě Internátu zcela na místě, a to pro podtržení oné tíživé atmosféry a pocitu beznaděje, který je ubíjející a skoro až fyzicky bolí. Zmíněné se výrazně proměňuje v dějově vypjatých situacích, v nichž narátor správně přidává na tempu a zvyšuje naléhavost projevu, čímž onen pocit naléhavosti autenticky přenáší i na posluchače. S textem pracuje s velkým citem, protože – což je na druhou stranu ještě větší měrou zásluha Serhije Žadana – se od poslechu i přes nepříjemnou látku lze odtrhnout jen velmi těžce. Žadanův román dostal v Janu Dolanském přesně toho interpreta, jaký si jeho – silná a pro současnou literaturu zásadní – próza zaslouží.
Ústředního interpreta doplňuje na začátku Miroslav Hruška, který čte přímé řeči Pašova otce. Je to zvláštní volba, jak s textem nakládat, protože postav následně v románu mluví celá řada a všechny interpretuje Jan Dolanský. A proto na začátku angažmá Hrušky – který se ovšem svého velmi malého množství partů ujal bezchybně – působí rozpačitě. Proč si produkce zvolila na skoro až dramatizační provedení tak malou část knihy, má svůj důvod: Tři herci namlouvají tři příslušníky jedné rodiny (otce Hruška, syna Dolanský a synovce Dolanský mladší), přestože jen dva z nich jsou vypravěči díla. Avšak koherentněji by působilo, kdyby i otcovy party zůstaly jedinému narátorovi.
Závěrečnou necelou půlhodinu stopáže pak přebírá otěže interpreta Max Dolanský (syn Jana Dolanského), přičemž tato změna je tentokrát na místě, neboť se mění i vypravěč románu a namísto Paši nechává autor vyprávět postavu synovce Saši. Mladý herec svou audioknižní premiéru zvládá se ctí a svému otci v závěru audioknihy zdatně sekunduje, byť jeho projev trpí neduhem přespříliš dlouhých prostojů mezi jednotlivými promluvami, a kdyby takto načetl celý román, nejspíš by se tyto pauzy staly úmornými. Jinak je ale jeho četba bez dalších výraznějších chyb a v roli teenagera Saši zní i on autenticky.
Přestože na coveru audioknihy tedy nalezneme tři jména a jejich nositelé si mezi sebe rozdělili postavy třech generací mužů v jedné rodině, drtivá většina stopáže připadla Janu Dolanskému, na němž výsledná nahrávka do značné míry stojí. A nutno říct, že jeho volba dopadla více než dobře.
