Liane Moriarty, úspěšná australská spisovatelka, je známá nejen díky desítkám milionů prodaných výtisků svých knih, ale i jednou z nich, která se dočkala zfilmované verze s hvězdným obsazením – snad každý slyšel o seriálu Sedmilhářky s Reese Whitherspoon a Nicole Kidman. I knize Jablka ze stromu nepadají by audiovizuální zpracování slušelo. Autorka dovede po celou rozsáhlou konstrukci příběhu udržet čtenáře na pochybách, jestli se zde vůbec jedná o detektivní žánr – teprve v závěrečném rozuzlení zjistíme, zda se tu odehrál zločin, nebo ne. To však není hlavní devízou díla, takže po tomto finále sledujeme jakoby na rozloučenou další naznačené osudy postav a v rámci zaklenutí se dozvídáme poslední detaily, takže osudy jedné rodiny teprve vidíme skutečně komplexně.
Aktuální reálie australského venkova, prostředí tenisové školy, kterou vedou manželé Stan a Joy, a prožívání drobných i závažných událostí v dětství a dospívání jejich čtyř dětí jsou příležitostí nahlédnout do rodinných vztahů, v nichž se můžeme sami až příliš dobře poznat – a nesejde přitom na tom, jestli jsme v životě někdy hráli tenis nebo ne. To, jaké ambice do nás vkládali rodiče a jak jsme je naplňovali, je totiž staré jako lidstvo samo. Pokud se zamýšlíme nad tím, zda to, co k sobě cítí Stan a Joy, je skutečný bezpodmínečný partnerský cit, směřuje pozornost k našim vlastním vztahům. Čtyři dospělí lidé, kteří vyrostli jako sourozenci v jejich domě, jsou rozkresleni stejně jako vyšetřovatelka zločinu, který se možná stal. Jako kámen do klidné vodní hladiny jejich životů však vpadne opravdu zvláštní tajemná mladá dáma – a právě sledování motivací této ženy jménem Savannah je tím, co ve skutečnosti udržuje po celou dobu napětí.
Vydavatelství OneHotBook v tomto případě vložilo důvěru v narátorské schopnosti Terezy Bebarové. Ta v rozsáhlém románu využívá tón a dikci až pohádkové vypravěčky. Neznamená to, že by její hlas uspával, ale že nás jemně přenáší do děje odvíjejícího se v rytmu každodenních starostí, s lehkým úsměvem komentuje duševní stavy zúčastněných, přehrává pro nás jejich myšlenkové pochody a nechává je samotné ironicky se komentovat. Co je to za dívku, která se nastěhuje k manželskému páru sedmdesátníků a vzbuzuje žárlivost v každém z jejich čtyř dětí? Co nás vede k absurdním činům a co nás činí zbabělými a slabými, v jakých momentech je naše chování omluvitelné a kdy už se nelze donekonečna vymlouvat na trauma z dětství. Díky Tereze Bebarové takřka vidíme v detailech myšlenková hnutí zmizelé a pohřešované Joy a nasloucháme jejím povzdechům.
Jednou či dvakrát mylně užitá výslovnost může být vnímána jako záměr vložit osobnosti tuto drobnou chybu z neznalosti do úst (čia semínka místo kia semínka, grendžová kapela místo grunge style). V celkovém plynulém dojmu nejde o nic, co by zásadně vytrhávalo z naladění. Osudy a lidskost členů rodiny Delaneyových přirostou k srdci, protože chybují, nejsou černobílí a mnohdy jsou i nechtěně komičtí.
