Tak tady to začíná. Zde se seznamujeme s velkým (hned v několika ohledech) Jackem Reacherem. Osobitost tohoto mimořádného hlavního hrdiny si nelze nezamilovat. Je totiž skutečným hrdinou – bývalým vojenským policistou, schopným zabijákem, rovným chlapem a zároveň citlivým milencem s dravým zvířetem v těle. Jeho vysoká a široká postava ční do dálky, stejně jako vyniká jeho nadhled ve všech situacích. K tomu je rychlý, vtipný a bystrý. Vedle silných svalů, efektivních a efektních chmatů jsou stejně úderné i jeho dedukční schopnosti. Jako hrdina je Jack Reacher unikátní svou naprostou neukotveností ve světě – je tulákem, který nic nevlastní a když se potřebuje převléknout, koupí si nové oblečení a staré vyhodí. Je ale vždy tam, kde má být, a ještě o trochu dříve a lépe přípraven, než by kdokoliv předpokládal!
Vasil Fridrich je skvěle zvoleným interpretem série. Hloubka jeho hlasu odpovídá velké postavě Jacka Reachera, je zatím neoposlouchaný, přitom ale velmi dobře poslouchatelný. Fridrichovi se hlasově daří vyjádřit Jackovu naprostou sebejistotu bez jakéhokoli náznaku nabubřelosti. Posluchačům je tak jasné, že hrdina rozhodně nepatří mezi ty, kteří by se chvástali nadarmo nebo si na něco hráli. Je sám sebou, je jedinečný a díky interpretovi dokonale uvěřitelný. Kromě partů hlavního hrdiny samozřejmě vypravuje Vasil Fridrich příběh i z pohledu dalších osob. Od hlavního hrdiny je odlišuje spíše intonačně a pro posluchače není složité se v nich orientovat.
Jestliže se k Jatkám vracíte po Nevracej se (navzdory varování názvu osmnáctého dílu), bude vám připadat, že už se s Jackem znáte osobně. Některé jeho fráze, reakce v určitých situacích už pro vás budou předvídatelné, ale způsob, jakým je provede tentokrát, vás bude určitě znovu a znovu nesmírně bavit (poslouchat).
Příběh z jinak poklidného, ospalého, malého městečka Margrave kdesi v Georgii, kromě neobvykle krutých vrahů narušuje (ovšem příjemně) také elektronická hudba. Ta je, podobně jako obsah, dramatická, tajemná a nemelodická. Obálka se drží grafického mustru dřívějšího audioknižního Nevracej se, jen krvavě rudé pozadí se změnilo v červánky zapadajícího slunce. Možná proto, že tady se do akce chodí zásadně po setmění, vlastně spíše v ranních hodinách.
