Pohádkové vyprávění začíná ve chvíli, kdy starý kouzelník Čáryfuk hledá pomocníka. Do učení tak k němu přichází nezkušený, ale bystrý Bonifác, který se záhy stane možná ještě lepším čarodějem, než jeho učitel. Vydá se proto na cestu do světa, kde si ovšem bude muset poradit s chamtivým rytířem Frydlínem, jeho nešťastnou dcerou a dokonce i bandou loupežníků.
Brněnský autor Antonín Zhoř vydal pohádkovou knížku Učedník kouzelníka Čáryfuka poprvé už v roce 1946. Příběh byl tak populární, že koncem šedesátých let došlo i na jeho televizní zpracování. Dvoudílnou pohádku s Josefem Grussem jako Čáryfukem a mladičkým Jaromírem Hanzlíkem v úloze jeho učedníka režírovala Vlasta Janečková. V dalších rolích se představili třeba někdejší prvorepubliková hvězda Nataša Gollová či Jaroslav Kepka. Na této svého času oblíbené adaptaci se ale zub času podepsal natolik, že upadla v zapomnění. Totéž platí i o audioknize, kterou pro Bonton Music načetl v roce 1995 Jiří Císler (reedice vyšla u Supraphonu). Je proto jen dobře, že půvabná rozhlasová verze se nyní naopak na světlo světa dostává, byť prosadit se v aktuální audioknižní produkci pro ni určitě nebude snadné.
Dnešní posluchači většinou preferují jedno či dvouhlasé načtení pokud možno nezkráceného textu. Rozhlasová pohádka je naopak dramatizací, tedy svébytným žánrem, kdy je text zpravidla zkrácen a upravován pro více herců, výsledná nahrávka je navíc opatřena ruchy či hudebními podkresy. Pro laiky tak představuje alternativu k nedělním televizním pohádkám, jen namísto obrazu musí nastoupit obrazotvornost posluchače. Výhodou je také to, že u nich děti díky formě zpracování a kratší délce snáze udrží pozornost.
Platí to i v případě Učedníka kouzelníka Čáryfuka. Zatímco úpravy knihy pro televizní zpracování byly výrazné a ne zcela ku prospěchu příběhu, změny pro účely rozhlasové nahrávky byly mnohem citlivější. Legendární rozhlasová dramaturgyně Václava Ledvinková spolu s režisérkou Mariou Křepelkovou původní předlohu aktualizovaly tak, aby zmizel poněkud budovatelský étos poválečného Zhořova textu a děj se při zachování všeho podstatného vešel do požadované padesátiminutové stopáže.
Těžištěm zvukových nahrávek ale jsou zpravidla herečtí protagonisté. V tomto směru si malí i velcí posluchači dozajista přijdou na své. V roce 2001, kdy pohádka v rozhlase vznikla, nebyl pro roli kouzelníka Čáryfuka nikdo vhodnější, než Vlastimil Brodský. Zároveň šlo o jednu z jeho posledních prací před mikrofonem. Jeho trochu poťouchlý, ale vždy dobrosrdečný a laskavý čaroděj mluví rozvážně, jak se na moudrého starce sluší a patří. V kontrastu s tím vystupuje zpočátku mladý a nezkušený Bonifác, z nějž se postupem času díky jeho píli stává samostatný kouzelník. Schází mu jen trocha Čáryfukova nadhledu a životní zkušenosti, které přichází zpravidla až s věkem. Úlohu Bonifáce se všemi zmíněnými vlastnostmi perfektně vystihl tehdy šestadvacetiletý Matěj Hádek. Rozkošně nabubřelý a panovačný je pak chamtivý Frydlín, kterého takto ztvárnil Petr Štěpánek. V dalších úlohách se objevili Ladislav Trojan, Vladimír Brabec nebo Alois Švehlík. Vypravěčem, rámujícím celý příběh, byl Václav Postránecký.
Hravá a nenáročná pohádka Učedník kouzelníka Čáryfuka potěší i po letech ty, kteří ji kdysi četli v ohmataném tištěném vydání, nezklame ale ani jejich vnoučata. Ti mladší ocení zejména napětí a humor, starší potěší herecké výkony protagonistů.
