Obě autorky bychom mohly nazvat prvními dámami sociálních sítí. Eliška Vyhnánková i Michelle Losekoot s nimi spojily svůj pracovní život a nepotřebovaly ani mnoho let, aby se při vyslovení jejich jmen automaticky vyjevil obraz log společnosti Facebook, Twitter nebo Instagram a LinkedIn. A nejen to, hned vzápětí hastag #jaknasite, to proto, že obě se čas od času potkají a uspořádají dvoudenní kurz, na jehož základě vznikla i jejich společná kniha.
Jak na sítě představuje jednu z nejjistějších vzdělávacích aktivit, chcete-li získat dostatek teoretických znalostí v kombinaci s praktickými dovednostmi, kterak lépe pochopit a použít různé sociální sítě. Kurz i kniha akcentuje především oblast komunikace mezi firmou a zákazníky, ale svým způsobem lze valnou většinu z dat a doporučení přenést nejen na neziskový sektor, vzdělávání či veřejnou správu, ale také na individuální/osobní účty. Vybalancovat toto vše představovalo bezpochyby dost velký oříšek, stejně tak se musely autorky v rámci struktury a obsahu jako takového vypořádat s faktem, že rozhraní, funkce a ovládání sociálních sítí se pravidelně vyvíjí a proměňuje. Zatímco kurz mohou měsíc od měsíce aktualizovat, zabránit (audio)knize rychlému zestárnutí vyžadovalo nejen um, ale především nalezení přístupu, jak takovou příručku uchopit.
Jak na sítě proto nejsou ani tak o tom, jak se v rozhraní jednotlivých služeb pohybovat a co všechno vám umožní, ale spíše o vydefinování charakteru každé z nich a pojmenování toho, kdo jste vlastně vy – a proč byste (ne)měli ten který nástroj využít. Je proto třeba ocenit, že autorky sice neopouštějí žánr příručky, přesto jdou více do hlubin sítí a toho, jak je chápat. Všechny funkce pak de facto představují už jen nástroje, které k tomuto (sebe)poznání přidáváme.
I proto mohl Jan Melvil Publishing převést text do zvukové podoby, ačkoliv tím posluchače samozřejmě připravil o neustálou a pohodlnou možnost dívat se na doprovodný obrazový materiál. Ten spolu se všemi možnými doplňujícími materiály dostane on-line, ale i tak jde – jak už zde padlo – jen o nadstavbu. Podobně jako u knihy Metoda Bullet Journal v prvé řadě záleží na „introspekci“ tématu, až následně na tipech a tricích, jak s nástroji zacházet.
Pokud se ale bavíme o porovnání zvukové a textové verze knihy, pak kromě „absentujícího“ obrazového materiálu nesmí zapadnou zmínka o stylu. Pokud jste někdy na kurzu Jak na sítě byli, pak víte, že jak Vyhnánkové, tak Losekoot je vlastní smysl pro humor, jímž umožňují nejen odlehčit od „biflování“, ale také mnohdy jaksi podprahově nadsadit či ironizovat poučky či své vlastní zkušenosti. A i když se osobnímu setkání nic nevyrovná, do knihy se tento vypravěčský přístup dostal. A bylo otázkou, jak moc si jej všimne či nevšimne tým tvůrců audioknihy.
Všiml. To by mohla být dobrá zpráva a tím by šlo hodnocení ukončit, leč je třeba informaci ještě doříct. Interpretace se, s ohledem na dosavadní tvůrčí tým, jaksi překvapivě zhostila Tereza Dočkalová. Herečka, od roku 2014 členka Divadla Pod Palmovkou, není posluchačům audioknih neznámá. Ostatně, skvěle se zhostila čtenářského hitu Aleny Mornštajnové Hana, nebo sci-fi titulu Artemis z pera Andy Weira. Dočkalová v případě interpretace Jak na sítě má svou logiku – kromě zkušeností svou roli hraje i její působení v satirickém pořadu Branky, body, kokoti. Jenže právě tato role, která by ji měla předurčit pro podchycení humorné roviny vzdělávacího textu, sehrává i tzv. medvědí službu. Tedy, hodně záleží na vaší citlivosti, ale poměrně často Dočkalová akcentuje humor až přespříliš. Tam, kde dokáží být Vyhnánková a Losekoot v textu (a naživo taktéž) účinně nenápadné, Dočkalová hraje na „první signální“. Pokud zde máme něco jako náznak ironie, pak nechť to zazní do éteru.
Zvláštně rozkolísaný je i rytmus přednesu. Chvílemi působí některé věty, jako by se rychlost přehrávače minimálně zdvojnásobila, pak ale přijde pasáž, kterou Dočkalová téměř divadelně deklamuje. Což o to, ve výsledku to napomáhá pestrosti a rozhodně se nestane, že by se vám poslech Jak na sítě sléval či dokonce nějak nudil. Přesto se citlivější uši mohou „ošívat“ a jejich majitel si klást otázku, zda raději neupřednostnit čtení knihy před jejím poslechem.
