Poprvé jsme se mohli setkat s Tommym a Pentličkou v audioknižním světě teprve před třemi lety, kdy v roce 2021 Audiotéka ve spolupráci s vydavatelstvím Bookmedia natočila vícehlasou četbu knihy Zločiny pro dva. Interpreti Marek Holý, Martin Zahálka a Zdeňka Žádníková Volencová se zde podílejí na částečně dramatizované četbě, kdy se nám jednotlivé případy, kterými se dvojice zabývá, představují především formou svižných dialogů, na nichž ostatně mnoho próz Agathy Christie stojí. V rámci více než osmihodinové nahrávky tak v plné míře vyznívá jemný konverzační humor – a nakonec i humor situační. Jedna povídka z této knihy pak vyšla v jiném podání ve výběrové sbírce povídek Letní záhady.
Čtenáři britské autorky už tuší, že případy manželů Beresfordových jsou plné aluzí na detektivní a špionážní příběhy a sami protagonisté přiznaně napodobují techniky známých literárních vyšetřovatelů. O dva roky později Radioservis vydal nahrávku rozhlasové hry z roku 2016. Jde o adaptaci případu zvaného N či M? a Tommy s Pentličkou v něm pátrají v přímořském středisku po válečném špionovi.
Naproti tomu letošní Tajemný protivník vychází jako jednohlasá četba v interpretaci Jany Strykové, kterou v drtivé většině známe jako interpretku mrazivých zahraničních thrillerů. Byla tu tedy otázka, jak se herečka zhostí příběhu plného nadsázky, kde mladá dvojice, víceméně z nudy a nedostatku financí zakládá agenturu Dobrodruzi s.r.o. Sama Agatha Christie si po vydání Záhady na zámku Styles zvolila právě odlehčenou prózu, jelikož cítila, že se jí bude psát snáz, a hlavně se při psaní chtěla dobře bavit.
Bezmála desetihodinovou nahrávku v režii Hynka Pekárka vydává Radioservis v koprodukci s vydavatelstvím Témbr a musí se nechat, že atmosféra vyprávění a interpretace Jany Strykové podpořena hudbou Jana Nerudy působí velmi přívětivě. Ti, kteří však zakusili poslech předchozích audioknižních počinů s dvojicí manželů Beresfordových, budou mít nejspíš dojem, že je tento příběh jaksi pomalejší a humor slovních výměn jako by nepadal na úrodnou půdu, pokud nevyznívá přímo nuceně.
Částečně za to může ona změna formátu směrem k nekrácené jednohlasé četbě, částečně sama interpretace a režie, která k románu bohužel přistupuje, jako by šlo pouze o další titul k načtení. Tato próza si vzhledem ke svému ražení zasloužila důkladnější přípravu. Její nedůslednost můžeme bohužel zaznamenat na množství míst, kdy herečka intonačně bloudí souvětími a v rozklíčování situací je značně nejistá.
V případě, že spolu hovoří více postav, se dopouští chyb, které měla zaznamenat režie a příslušnou pasáž natočit znovu. Příkladem může být replika „Ty peníze dostanete, Borisi, vy se o to postaráte,“ kdy první věta patří postavě A, načež se od oslovení „Borisi“ hovoří k postavě B. Stryková ovšem oslovení přiřadila k první větě, čímž se ze souvětí stal nesmysl. Každý, kdo dával pozor, totiž ví, kdo má peníze dostat. Těchto a podobných nedostatků je velká škoda, jelikož Tajemný protivník by se jinak mezi dalšími odlehčenými díly Agathy Christie příjemně vyjímal.
