Hned zkraje své recenze předložím dvě doznání, proč jsem se poslechu knihy Jak sbalit ženu 2.0 bránil. Zaprvé: Nakladatelství Jan Melvil Publishing, kterému Tomáš Baránek „velí“ a pod nímž i svou knihu vydal, patří k mým srdcovým a stěží bych hledal druhé, u kterého bych si byl tak jistý, že každý nový titul jeho redaktoři pečlivě vyberou a co nejlépe připraví pro vydání. Doposud jsem se několikrát se zvukovou podobou „melvilovských“ knih potkal, ale většinou je nedoposlouchal, nebo doposlouchal s jistým sebezapřením. Trvalo to docela dlouho, než Jan Melvil Publishing začal zpracovávat audioknihy tak, aby režiséři lépe volili interprety a ti, aby spíše vyprávěli a soustředili se na pocit z poslechu než na správnou dikci.
Zadruhé: Vyhýbal jsem se ještě i z jiného důvodu. Ačkoliv to můžete brát jako balamutění, mě zkrátka obsah Jak sbalit ženu 2.0 úplně míjel. Nezajímal. Ne snad, že bych nechtěl umět se ženami (lépe) komunikovat, ale jsem šťastně ženatý a klíčové parametry školy balení pravděpodobně už asi ani nepoužiju.
A teď ke knize samotné. Poslouchal jsem v těchto letních (horoucích!) dnech Jak sbalit ženu 2.0 a měl obrovskou radost. Z toho, že se u Melvilů podařilo udělat audioknihu, která dobře zní. Kde interpret zcela odpovídá mé představě zkušenějšího mentora, jenž se s radami o tom, jak si například dívku vybrat a oslovit ji, hodlá podělit. Ale není to takový ten nezkušený mladíček, kterému se podařil jeden lov (nebo si o něm přečetl) a teď se stává kaučem. Borek Kapitančik má charismatický hlas, barvu, která něco prožila a díky které může i s intonací pracovat tak, aby posluchače nepoučoval, ale ani nechlácholil. Při poslechu jsem měl pocit, jako by se mnou byl muž, který není „mistr balič“, ale chlápek, kterému zkrátka záleží na mé spokojenosti – a k ní zkrátka patří i schopnost si vybrat tu správnou, oslovit ji a získat (a udržet). Tomáš Baránek v textu umně kombinuje nastudovaná data z výzkumů a odžité zkušenosti, která z jeho knihy dělají spíše odbornou záležitost. Ale neustále přítomný je i nadhled, humor, tu více, tu méně břitký, který se však nikdy škodolibě nevysmívá, byť někdy tne nepříjemně do (našeho) živého. A právě tohle v přednesu interpreta nacházím – jde z něj respekt, znalost, ale i kamarádské pousmání, které říká: hlavně se neberte tak vážně, nezapomínejte na humor, ten pomáhá.
Dokonce musím přiznat, že mě kniha bavila nejen kvůli jejímu kvalitnímu zpracování, ale nakonec i skrze to, o čem hovoří. Ne snad, že bych nyní zabalil svůj život spokojeného ženáče a začal se rozhlížet po lovu, ale přijde mi, že velká spousta bodů nachází své uplatnění/variaci i v mezilidské komunikaci jako takové. Ano, přednostně komunikaci mezi mužem a ženou, ale ne nutně s úmyslem ženu získat pro vztah či známost. Baránkovy poznatky a připomínky (a apely) lze uplatnit při zvažování, co si do společnosti obléci, jak chodit, jak se pohybovat, jak formulovat některé názory či fráze. Je dost možné, že tuto rovinu jsem si v tom našel jaksi nasílu já sám, neboť jsem si Jak sbalit ženu 2.0 nezvolil s úmyslem sbalit ženu, ale třeba mi takový pocit potvrdí i další posluchači či čtenáři.
Výtky bych nějaké (pochopitelně) ale měl. Kupříkladu mi někdy přijde ona míra humoru při oslovování dívek a žen jaksi samoúčelná, až moc drzá. Dost možná funguje, jinak by o ní Baránek nepsal, ale mému rozpoložení prostě nesedí. (No, nebudu však zastírat, že tedy zrovna úspěšný balič jsem nikdy nebyl…) A v neposlední řadě mi překážel ten „gong“ – vysoký tón, který některé myšlenky či části kapitol odděluje. Při poslechu se sluchátky to příjemné věru nebylo.
