Zcela přirozeně se do mysli vkrádá skepse – vždyť co se podařilo jednomu, nemusí fungovat u druhého. Dříve, nežli ale Wynerovu práci odsunete stranou, zkuste jí dát šanci. Alespoň několika kapitolám. Navždy plynule totiž není obyčejnou příručkou, není návodem, který by jen kladl doporučení či jednu radu vedle druhé. Mnohem více se ohlíží na to, kdo jsme a jak fungujeme. Co více ladí s naší přirozeností, s tím, kterak se kupříkladu přímo mozek vypořádává se zvuky a informacemi, aby dále takového poznání využil ve prospěch stanovení strategie, jak si třeba osvojit slovíčka, a tedy si je skutečně zapamatovat.
Navždy plynule není učebnicí cizí řeči, ani vám nepředloží jediný možný způsob. Naopak, má-li být cesta ke skutečnému osvojení co nejpevnější, zpracovává téma učení (se) ze všech možných úhlů, a dává hned i několik přístupů. Výuku pojímá komplexně: od poslechu, čtení, ať už zpráv, knih nebo článků, přes komunikaci či vedení lektory a rodilými mluvčími. Bere v potaz učebnice (a jejich správný výběr), stejně jako sociální média, televizní seriál, kartičky se slovíčky, chytré aplikace, nebo kontakt s reálnými lidmi. Vše z toho je důležitým prvkem v ucelené skládance, díky níž je možné se sžít s cizím jazykem nejen pevněji, ale i rychleji.
Navždy plynule nenabídne jednoduchý recept, ale díky promyšleným a de facto v kontextu našich zvyklostí asi i netradičním postupům je vodítko „hmatatelnější” a plné naděje, že se s oním slabým místem dokážeme tentokrát opravdu vypořádat. A že to nemusí bolet, ale naopak může být zábavné.
Wynerovu unikátní práci nedávno vydalo brněnské nakladatelství Jan Melvil Publishing. Ač i díky doplňujícím obrázkům kniha velmi dobře funguje v tištěné nebo elektronické verzi, zvláště při prvním seznámení, nebo naopak při opakování myšlenek po přečtení skvěle poslouží zvuková verze. Tu si opět Melvil obstaral sám a vůbec poprvé ji nechal načíst Tomášem Voženílkem. Portfolio svých kmenových interpretů tak rozšířil (Voženílek následně načetl další novinku Stát se investorem) a nutno podotknout, že volba to byla více než dobrá.
Voženílkův přednes je přesně takový, jaký byste si přáli od svého lektora. Má v sobě vypravěče (ostatně, Wyner vychází ze své vlastní zkušenosti) a přesto vás nepřestává učit. Stejně jako autor postupuje systematicky a střídá příběhy s fakty a „poučkami“, dokáže i interpret mezi těmito polohami plynule přecházet. Posiluje to náš zájem a ochotu se vzdělávat. A díky příjemné barvě hlasu a spíše rozvážnějšímu rytmu nám i dává prostor se s informacemi vypořádat a lépe je zachytit do paměti. Dokonce by se chtělo říci, že Voženílek by si zasloužil, aby jej v dalších svých titulech Melvil kontaktoval zas (a znovu). Natolik je jeho dikce a celkový přednes vhodný pro literaturu faktu, zvláště, bavíme-li se spíše o té, které v sobě nese otisk vzdělávací příručky.
