Zápletka důmyslně napsaného románu o dvou mentálně i fyzicky odlišných sestrách je vlastně velmi jednoduchá – Korede, starší ze dvou hlavních postav, je věcná, zodpovědná, přemýšlivá, pečlivá a nepříliš pohledná. Bezstarostná a neodolatelnou krásou obdařená Ayoola jí čas od času zavolá, protože se jí povede „zabít svého chlapa“ – a Korede, která je ošetřovatelkou v nemocnici, si s tělem a úklidem následků eskapády své mladší sestry vždy poradí tak, aby nezůstaly žádné stopy.
Koredin vnitřní konflikt, a tedy vlastně to nejdůležitější v celé knize, se odehraje ve chvíli, kdy se lékař Tade, jenž je tajným mužem jejích snů, bezhlavě zamiluje do – jak asi tušíme od začátku – poněkud šílené Ayooly. Korede si musí vybrat – buď si chvíli počká na Ayoolin telefonát a pomůže jí „uklidit“ tělo muže, kterého miluje, nebo jejich vztah překazit. A právě tento motiv je zásadní pro pochopení mentality nigerijců, jimž v žilách přes všechno vzdělání přinejmenším nevědomě koluje prastará krev kmenových zvyků.
Čtivý román je napsán jako sled krátkých, často jen několikavětých kapitol, a povětšinou lineární vyprávění čas od času přeruší retrospektivní pasáže věnované tyranskému otci obou dívek i jejich společné minulosti. Styl je to neotřelý a kouskování děje jeho plynulost nijak nenarušuje, ba naopak. Pasáže, které vybočují z hlavní dějové linky, nejsou jen osvěžujícím prvkem, ale i důležitou součástí nutnou k pochopení smyslu výborně napsaného textu.
Počin známého vydavatele OneHotBook korunuje bezchybný výkon Zuzany Kajnarové, která své nesporné kvality prokázala již několikrát. V režii Michala Bureše a s pomocí úžasné hudby založené na baskytarových linkách dokreslených podklady perkusí se podařilo vytvořit zvukovou lahůdku, která kvalitu předlohy posouvá o značný kus výš. Kajnarová především souzní s hlavní postavou (příběh je vyprávěn v první osobě starší sestrou Korede), ale dokonalé charakterové vystižení nachází i pro ostatní, dokonce i málo podstatné postavy. To vše v mezích příjemného, u ženské interpretky málokdy slyšeného civilního způsobu čtení.
V záplavě oblíbené severské krimi, kterou již začali napodobovat i autoři z jižních zemí, je knížka Má sestra je sériový vrah Oyinkan Braithwaiteové, a to především v audioknižní podobě, nejen zpestřením valící se bezúčelné brutality většiny soudobé žánrové produkce, ale též sondou do způsobu myšlení a života, který si obvykle představujeme jen na základě kusých novinových a televizních zpráv. I proto rozhodně stojí za poslech, podobně jako před časem vydaná povídková detektivka První dámská detektivní kancelář, v níž nás autor zimbabwského původu Alexander McCall Smith zavede do Gaborone, hlavního města Botswany. A ani této knize nelze upřít empatický vhled do duší lidí a způsobu života v zemi, která leží na druhém konci Afriky a čtenář či posluchač může krom výborné zábavy hledat styčné body i rozdíly a získat alespoň základní představu o životě v zemích, které patří vzhledem k poměrům nejchudšího kontinentu planety k těm bohatším.
