Po úspěšné Vraždě na faře – vůbec prvním románu se slečnou Marplovou – se chronologický pořádek děl v této sérii poněkud rozpadá. Následovaly totiž v tomto pořadí Zapomenutá vražda (1976), Mrtvá v knihovně (1942), Vlak z Paddingtonu (1957) a Smysluplná vražda (1952). Oznamuje se vražda vyšla poprvé v roce 1950, čili Smysluplnou vraždu o dva roky předchází.
Obyvatelé anglického městečka Chipping Cleghornu si na začátku tohoto příběhu mohou v místních novinách přečíst inzerát, v něm se předem oznamuje zločin – a to na adrese paní Blacklockové. Na místo se v určený čas dostaví zvědavci a nevycházejí z údivu, když se opravdu začne střílet. Kdy se k vyšetřování přidá slečna Marplová, je už jen otázkou času.
Pro interpretaci byli vybráni Otakar Brousek mladší, Jitka Ježková a Růžena Merunková, jež se již tradičně ujala replik slečny Marplové. Dosud tomu bylo v rámci série, kterou pro Voxi na klíč připravuje tým vydavatelství AudioStory, víceméně tak, že se Jitka ježková nebo Brousek ml. ujali role vypravěče. Což znamená, že interpretovali vlastní tělo díla včetně replik všech postav – až na ty, pro jejichž interpretaci byl vybrán jiný herec nebo herečka. Jinak řečeno, Vraždu na faře vypráví Brousek ml. a věty, které říká slečna Marplová, čte Růžena Merunková. Naproti tomu například Vlak z Paddingtonu vypráví Jitka Ježková a Merunková opět sekunduje ve stejné roli. Pro účel Zapomenuté vraždy byl vybrán navíc Jan Meduna, aby svižné rozhovory ve třech dávaly smysl.
I audioknihu Oznamuje se vražda lze označit jako částečně dramatizovanou četbu – a nutno říci, že tato živá koncepce detektivním případům slečny Marplové výborně sedí. Snad se ale tentokrát zdálo, že vyprávění ve třetí osobě nebude působit tak hravě jako jindy. Tvůrčí tým proto zvolil zvláštní řešení: vypravěče tohoto díla rozdvojil. Ty pasáže, které se týkají především žen z městečka, čte Jitka Ježková (inspektora Craddocka pak čte Brousek ml.). Naopak ty, v nichž je dominantní vyšetřovatel, čte Brousek ml. a ženské postavy Ježková – aby se nestalo, že budou jednu postavu číst dva různí lidé.
Sám o sobě je tento krok – udělat z jednolité er-formy vícehlasou četbu – poměrně riskantní. Může se snadno stát, že to nebude fungovat. Kolize nastane ve chvíli, kdy zřetel věnovaný nějaké postavě není dost silný a posluchač si začne klást otázku: proč se změnil vypravěč? Odpověď zní: on se nezměnil vypravěč, de facto se pouze změnil hlas. A v případě detektivky Oznamuje se vražda posluchač navíc nabude dojmu, že to bylo poněkud zbytečné a na škodu přehlednosti. Tím spíš, že jde o poměrně krátké dílo s velkým počtem postav. Během těch necelých devíti hodin v něm mluví prakticky každý s každým. A tak v konkrétních pasážích působí trochu jako dramaturgická zvůle, že nyní to, co všichni dělají, vypráví zrovna inspektor Craddock. Naproti tomu vyprávěcí party výborně fungují, když se vyšetřuje mimo dům.
Nutno říci, že herecký výkon angažovaných interpretů nebyl o nic horší než v předchozích případech. Naopak se zdá, že si všichni zúčastnění herci za ty tři roky, během nichž série vychází, našli svou ideální polohu i míru nadsázky a charakterového vykreslení. Z tohoto hlediska jde naopak – v dobrém slova smyslu – o nejuhlazenější nahrávku se slečnou Marplovou.
