Vydavatelství AudioStory se většinou zaměřuje na jiné žánry, proto letošní thrillerová novinka leckoho překvapí. Jedlová samota se ale běžnému průměru lecčím vymyká a rozhodně si pozornost zaslouží. Zcela v ní chybí postava detektiva, většina knihy je nápaditě komponována z výpovědí sousedů obětí do policejního protokolu. Vypravěč pak tyto pasáže doplňuje o náhled do myslí klíčových postav včetně vraha. Co se stalo, je rafinovaně odhalováno postupně, čímž se autorce podařilo dosáhnout neustále se stupňujícího napětí. Do poslední chvíle není totožnost vraha známá a pachatelem může být takřka kdokoliv.
Forma románu si přímo říkala o vícehlasé načtení, obsazeno bylo dokonce devatenáct interpretů, což dělá z Jedlové samoty nejen jeden z největších počinů na poli letošních audioknih, ale především nevšední posluchačský zážitek. Celý příběh rámují modlitby z úst faráře v podání Lukáše Hlavici. Jeho zvučný hlas se pro tuto postavu skvěle hodí, Hlavica dokáže vystihnout rozechvělost i nemalou dávku víry, kterou musí farář v takové chvíli dát svým farníkům. V dalších mužských rolích zaznamenají posluchači třeba Oldřicha Navrátila či Jana Medunu. Neméně šťastnou ruku měli tvůrci při obsazování ženských rolí. Tradičně bezchybný výkon podala Růžena Merunková v roli osamělé stařeny, velký prostor si pro sebe ale přivlastnila například Andrea Elsnerová. Tato prvotřídní rozhlasová herečka bezvadně vystřihla part příbuzné jedné z obětí, v němž kromě smutku nechává vyplouvat na povrch pocity vlastního provinění a výčitek svědomí. Přeslechnout nelze ani Kláru Sedláčkovou Oltovou jako upovídanou služtičku, či Simonu Babčákovou v úloze klevetivé hokynářky.
Na výkonech nejen výše zmíněných je znát jejich herecký um a citlivé režijní vedení. O to se postarala sama majitelka vydavatelství AudioStory Jindřiška Nováková. Dokázala z herců dostat to nejlepší, takže se i na malé ploše mohou projevit různorodé charaktery postav. Nade všemi hlasy se ale vznáší až mystický vypravěč Jiřího Dvořáka. Jistě právě díky citlivému režijnímu vedení se Dvořákovi podařilo pracovat především s rytmem četby. Změny tempa a vhodně volené důrazy probouzejí v posluchačích obrazy plné temného až strašidelného nádechu.
Na pocitu tajemna a napětí má svůj podíl i zdařilý zvukový design a hudební doprovod Daniela Tůmy. Dominantní slovo v něm má melancholický klavír, slyšet je ale třeba i zvuk varhan. Nahrávku dokreslují nejrůznější ruchy, které však nejsou samoúčelné a necitlivé. Klapot psacího stroje, či zvuky bouře napomáhají v orientaci v příběhu. Jasně rozlišená jsou i jednotlivá prostředí – jinak zní modlitba v malé kapli, jinak mše ve velké kostelní lodi.
Ačkoliv tomu název nemusí napovídat, Jedlová samota je do posledních vteřin thrillerem nabitým napětím, byť působí tak trochu jako ze staré školy. Zvolená zvuková podoba mu v celkovém vyznění ještě výrazně napomáhá. Kromě příjemného poslechu plného mrazení v zádech může nahrávka sloužit i jako vzor toho, jak může vypadat audiokniha, pokud se nezanedbá pečlivá příprava a dohled nad realizací.
