To je ve zkratce děj knihy Vilma a ztracený den jihoafrické autorky Dominique Valente, kterou v roce 2024 vydalo nakladatelství Pikola patřící do skupiny Euromedia Group. Příběh o ztraceném dni je prvním dílem série Hvězdosvit, která v tuto chvíli čítá čtyři části. Jejich hlavními tématy jsou příběhy, ve kterých může Vilma naplno využít svou schopnost a dokázat, že žádný talent není méněcenný, jen je třeba ho správně použít. Právě toto poselství z knih jasně vystupuje a pomáhá dětem sžít se vlastními přednostmi a nedostatky.
Krátce po českém knižním vydání přišla Euromedia také s audioknižní verzí, a to pod značkou Témbr. Režie se ujala Alexandra Bauerová, zvukovým mistrem byl David Pravda – zkušení audioknižní tvůrci, kteří mimo jiné stojí za nedávno uvedenou a velice povedenou sérií Cestovní kancelář Jinosvěty (aktuálně jsou k poslechu dva díly této série). Jméno Bauerové bývá obvykle považováno za záruku kvality, to ale bohužel v případě audioknihy Vilma a ztracený den neplatí. Je to dáno především výkonem hlavní interpretky Ivany Uhlířové. Ale nejen jím…
Ivana Uhlířová není vůbec špatná narátorka. Díky specificky zabarvenému hlasu, v němž je cítit špetka nejistoty, se perfektně hodí do rolí váhajících vypravěček, které tápou životem a hledají v něm své místo. Jako narátorka Lesu v domě od Aleny Mornštajnové byla opravdu vynikající. V případě „Vilmy“ se však ukazuje, že pohádková dobrodružství nejsou její silnou stránkou, byť hlavní postava také váhá a hledá se. Interpretka s cílem zaujmout malé posluchače v tomto případě vsadila na extrémní hereckou interpretaci, podobně jako to dělá třeba Tereza Marečková v sérii Jinosvěty nebo Jiří Lábus. Uhlířová ale není tak důsledná jako její kolegové. Konkrétněji, pro čarodějnici Morek si herečka vymyslela hlas s podivným přízvukem, který se asi nejvíce se přibližuje tomu francouzskému. Přestože je ale tento přízvuk jasně identifikovatelný, není Uhlířová schopná jej udržet. Občas ho používá, občas ne, někdy se jí nesmyslně přenáší do partu vypravěčky.
Zároveň také interpretka zvláštně frázuje a nejde tak zcela po smyslu textu. Místy slova nepřirozeně zkracuje nebo je nečistě vyslovuje (například cel-lé místo celé a podobně). Její intonace vyvolává dojem nejistoty a občas mohou mít posluchači pocit, že se jí třese hlas (i když to text nevyžaduje). Často také na nevhodných místech pracuje s ironií v hlase (i když to opět není třeba), takže mladší posluchači nemají šanci význam řečeného pochopit. Zároveň je však také nutné dodat, že v druhé polovině se její interpretace znatelně zlepšuje. Zdá se, jako by použila Vilminu magickou schopnost, díky které se v interpretaci konečně našla. Najednou herečka lépe vyslovuje, jde více po smyslu textu a mírní se ve svém projevu, v důsledku čehož lépe „drží“ charaktery a tedy i hlasy postav. Možná, že tohle hledání byl režijní záměr. Dramaturgicky by to dávalo smysl, bohužel však tento úmysl nebyl zcela úspěšně převeden do praxe.
Zcela marginální část audioknihy ještě čte (ze 7 hodin přibližně 15 minut) Vojtěch Hrabák – mladý nadějný interpret mluveného slova. Herec čte s porozuměním a dává si záležet na každém slově. Je škoda, že pro něj v audioknize nebylo více prostoru, ale kniha mu v tomto ohledu nepřála.
Druhým kamenem úrazu je technická stránka. Ve finálním masteru byly ponechány různé nepříjemné hezitační zvuky a pazvuky (frknutí ucpaným nosem, vrznutí židle a podobně) nebo přeřeky („Vilma si pro slzy nezmohla na slovo“). Je pravděpodobné, že další díly série Hvězdosvit budou následovat. Doufejme tedy ve vyčištěnější nahrávku a hlavně v to, že se Uhlířová nebude zase tak dlouho hledat.
