Šéfinspektorka Erika Fosterová se pouští dalšího případu, tentokrát je ale vše jinak. Má sice příležitost dopadnout zločince, který jí připravil o manžela, ale jediný způsob, jak toho docílit, je pracovat mimo dohled vyšších autorit. Napínavý detektivní thriller v podání Martina Stránského posluchače vtáhne a nepustí.
Scenárista a herec Robert Bryndza začal svou spisovatelskou kariéru sérií romantických komedií. Do povědomí čtenářů a na první příčky bestsellerů The Wall Street Journal se však dostal až se svou sérií detektivních thrillerů s inspektorkou Erikou Fosterovou. Do této postavy autor promítl mnoho útržků a střípků svého vlastního života, například již v druhém díle píše o částech Londýna, ve kterých sám přes deset let žil. Hlavní hrdinka, podobně jako on, má rodinné vazby na Slovensku, díky čemuž se jeho knihy primárně překládají do slovenštiny a češtiny. Prostor také dává queer charakterům a problematice stejnopohlavních svazků. Obecně však jeho knihám vévodí napětí, akce a sítě pomalu rozkrývaných intrik.
Čerstvá novinka Stíny minulosti, již devátá kniha v této sérii, skutečně odhaluje celou minulost hlavní postavy a plně odkrývá její do té doby jen naznačované trauma. Nejenže se posluchači konečně dozví, za jakých okolností přesně došlo ke smrti jejího bývalého manžela Marka, ale získají i kontext ke kontroverzím jejích pozdějších případů. Navíc se díky souhře ne až tak náhodných okolností při řešení nejdůležitějšího případu své kariéry ocitá v civilu. Bez pravomocí a vlastního týmu tak čtenářům a posluchačům ukazuje co vše je ochotná udělat pro pravdu a spravedlnost. Byť bude série pravděpodobně dále pokračovat, jsou Stíny minulosti svého druhu epickým vyvrcholením osobního příběhu Eriky Fosterové.
V režii Heleny Rytířové celou řadu případů Eriky Fosterové interpretuje Martin Stránský. Se sériemi má bohaté zkušenosti a perfektně zvládá ve všech dílech udržet konzistentní vypravěčský tón. I když jsou tyto detektivky vyprávěny hlavně z pohledu ženských postav, Stránského ryze mužský hlas posluchače nijak neruší, ba právě naopak. Stránský skvěle prožívá emocionální zvraty, které vyšetřování přináší – výslechy, střety s nadřízenými, i rodinné neshody – a vtahuje tak posluchače hluboko do děje. Nebojí se důrazu, ani smutku a stavů na pokraji hysterie.
I když Stránského interpretace Stínů minulosti nemá chybu, posluchačům může zážitek kazit technické zpracování. Střih se zde potýká s problémem nedokončených slov a vět. V knize je mnohdy myšlenka či přímá řeč přerušena událostmi. V audioknize se v tomto případě přerušení projevuje náhlým a dlouhým tichem, což je při poslechu vždy velmi rušivé. Dále pak rušivě působí hudební doprovod, který sice vystihuje atmosféru děje, ale místy je nenápadný a tišší než četba, jindy udeří ohlušujícím způsobem. V neposlední řadě je třeba zmínit, že přeposlech audioknihy nebyl nijak pečlivý. Například z kontextu je sice jasné, že jsme se zázračně nepřenesli z roku 2024 o sto let nazpět, ale jde o chybně přečtené datum – podobné nepřesnosti jsou při poslechu vždy matoucí.
