Jakožto spisovatelka je Petra Klabouchová ženou mnoha žánrů. Kdo se dosud soustředil pouze na audioknižní vydání jejích děl, mohl získat dojem, že její autorská tvorba je neodmyslitelně spjata s plíživou hrůzou, zdrcujícími osudy postav, psychickou i fyzickou brutalitou a těžkými společenskými tématy. Jenže před nedávnem vyšel audioknižně Muž z Brna. V něm nejenže naplno rozjíždí svůj vypravěčský talent, ale popouští uzdu svému smyslu pro humor, ironii, situační i konverzační komiku.
Muž z Brna sleduje příběh mladého pražského policisty, který byl převelen do policejní služebny v Brně-Komárově. Josef Ječmínek tak doplní tým roztomilých postaviček a víceméně obratem téměř zakopne o mrtvolu, kolem níž se točí následné vyšetřování. Vyprávěním se tedy zcela přirozeně line kriminalistická linka, nicméně stěžejní je především Ječmínkova každodennost a vzájemná, mnohdy vlastně spíše zdánlivá nekompatibilita s novými brněnskými kolegy.
Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o knihu, která si prostě jde účelně a přímočaře utahovat s Brňáků. Velmi rychle se ovšem ukáže, že v drtivé většině si Klabouchová neutahuje ani tak z Brna a jeho obyvatel jako z pražského pohledu na ně. Ostatně ne nadarmo babička píše Josefovi: „A všechny hezky zdrav, to není Praha.“ Navíc si autorka velmi brzy krom Prahy a Brna bere na paškál kdeco a kdekoho.
Klabouchová bravurně ovládá umění karikatury, jejímž účelem je – stejně jako v případě komedie – znovu a znovu ukazovat, že směšnost je především atribut lidskosti, zatímco důstojnost je věc velice pomíjivá. Snadno se tak stane, že nejen hlavnímu protagonistovi, ale i čtenářům a posluchačům hrozí „brněnský syndrom“, jinak řečeno, že podlehnou a Ječmínka i všechny ty Brňáky od policajtů po nejrůznější existence si zamilují.
Je ale dost pravděpodobné, že výrazně větší sklon k tomu budou mít milovníci mluveného slova. A to díky hereckému výkonu, který při interpretaci díla pro VOXI podal Marek Holý. Jeho pochopení, že jde ve své podstatě o laskavý humor, cit pro to, kde se ukrývá nadsázka, a v neposlední řadě schopnost jedním dechem přečíst košatě klenutá souvětí plná vypravěčské komiky, posunuly zážitek z románu na další level.
Holý zde exceluje v prokreslování charakterů, aniž by se na chvíli zapomněl nebo zakolísal. Zvládá jak různé úrovně brněnského akcentu, tak neuvěřitelně živého a téměř zhmotněného Itala, který se od Brňáků učí česky. Při četbě Muže z Brna jasně prokázal, že patří ke špičce své profese a náleží mu stát na pomyslném stupínku současné audioknižní humoristické četby vedle Otakara Brouska ml., Martina Stránského, Jana Zadražila nebo třeba Martiny Hudečkové.
Osm hodin četby v příjemně svižném tempu rozdělují na krátké kapitoly decentní a délkou úsporné hudební motivy, které na sebe nijak zvlášť neupozorňují. Díky tomu si posluchači naopak užijí hudební plochy, které ve správnou chvíli vystoupí pod mluveným slovem. Především jde o podbarvení titulků a citací ze zpravodajského deníku Brněnská drbna – a v jednom případě i záměrnou aluzi na jeden ikonický seriál z počátku devadesátých let.
Lze očekávat jednak, že se Muž z Brna příští rok popere s ostatními knihami o nějakou tu literární cenu, jednak, že si jeho zvukové vydání odnese jednu z cen audioknižních.
