Detektivka pro děti a mládež je zvláštní varianta nesmírně oblíbeného literárního žánru, která má ovšem – zejména v zahraničí – poměrně velkou tradici. Celé generace vyrostly na příbězích britské spisovatelky Enid Blyton, ve stejné době psala ve Švédsku Astrid Lindgren příběhy o třináctiletém detektivu Blomkvistovi (podle nějž Stieg Larsson později pojmenoval hlavní postavu série Millenium), ze současných autorů si k vyprávění pro mladší čtenáře sem tam odskočí i Nor Jo Nesbø. Nemluvě o dalších desítkách jmen. Z tuzemských jmenujme alespoň Petru Soukupovou, která před několika málo lety vydala dětskou knihu s detektivní zápletkou Kdo zabil Snížka?
Zmíněným se ovšem Jefferson, román Francouze Jean-Claude Mourlevata (česky v překladu Hany Zahradníčkové), poněkud vymyká. Jeho fikční svět totiž obývají vzpřímeně chodící antropomorfní zvířata (ovšem lidé také, a to v sousední zemi, kam se zvířata později vypraví), celkovou náladou tak kniha připomíná spíš bajku, dokonce se závěrečným ponaučením a zároveň celkově apelujícím vyzněním v otázce proti násilí vůči zvířatům. To je nakonec naléhavější než (s ním související) původní detektivní zápletka. Zmiňme ještě další – nenásilně a nenápadně podaná – aktuální témata, které je třeba připomínat dětem i dospělým, jako je alegoricky zachycená otázka předsudků a rasismu, pro něž také stojí za to knize věnovat pozornost. Byť Mourlevatovo vyprávění si víceméně drží náladu prózy pro mladší publikum, hlavní postava ježek Jefferson řeší od počátku v podstatě dospělé problémy, což je ve výsledku velmi osvěžující.
Jeffersonův idylicky započatý den se brzy výrazně promění, když najde mrtvolu jezevce, který ve městě pracuje jako holič. Jefferson je následně (hysterickou kozou) obviněn z vraždy, dává se na útěk a ukrývá se, vyhýbá se policejním léčkám a volá na pomoc svého jediného blízkého přítele, vepře Gilberta. Toho napadne, že nejlepší skrýš je v davu, mezi dalšími zvířaty na zájezdu. Příběh se tedy poměrně brzy mění v originálně pojatou detektivku, z níž ale nemizí povedený smysl pro humor, byť později dostává dílo spíše mrazivý nádech. Tento zvláštní mix je kupodivu více než funkční a Jefferson se bez obtíží může zařadit mezi originální a kvalitní příběhy, které jsou určené pro mládež, avšak uspějí i před dospělými čtenáři či posluchači. Pojmout ovšem takto vystavěnou knihu audiálně, vyžaduje velmi specifický přístup, který se nepřikloní ani na jednu stranu: Tedy aby výsledek nevyzněl příliš dospěle a zároveň ani příliš pohádkově.
Tohoto úkolu se – v téměř pětihodinové nahrávce v režii Jana Koukala, vydané společností Tympanum – zhostil nadmíru zkušený Ondřej Brousek, který vedle knih pro dospělé posluchače už v minulosti exceloval právě i v audioknihách pro děti a mládež, a kupříkladu jím vyprávěná audiokniha Ivy Procházkové Myši patří do nebe si odnesla v roce 2022 ocenění ve výroční anketě Audiokniha roku. Brousek do četby nastupuje se svým typicky příjemným podáním i dikcí, nebojí se ale ani pokročilého hlasového herectví, které si nahrávka žádá. Až na hranici karikatury se dostává při různých zvířecích pazvucích, výkřicích, zachrochtáních, kdákavém slepičím zpěvu a podobných, bez nichž by audiální podoba díla fungovala přinejlepším jen napůl, a které zároveň z logických důvodů nemůžeme najít v tištěné podobě knihy, přinejmenším ne s takto silným emočním nábojem a zároveň potenciálem rozesmávat a dodávat zvířecím hrdinům – poněkud bizarní – autenticity. Brouskův výkon je v tomto ohledu bezchybný a lze tvrdit, že audioknižní zpracování posouvá zážitek z knihy na ještě o chloupek vyšší úroveň a interpretace tak posluchačům může vynahradit krásné ilustrace, jimiž je kniha doprovázena a které naopak nelze přenést do vydání audioknižního.
Zmíněnou vyváženost mezi (v podstatě provegetariánskou) bajkou o lidské arogantní nadřazenosti nad zvířaty a detektivní prózou vyprávějící o falešném obvinění z vraždy, dokresluje též zvolená hudba, která operuje s až noirovou atmosférou.