Kniha mapuje partnerský vztah ústřední dvojice, Alice a Richarda, přičemž nepostupuje přísně chronologicky – dokonce k úplně prvnímu seznámení se prostřednictvím vzpomínky dostaneme až ve fázi, kdy partnerství zažívá krizi. Kapitoly střídají vypravěčské perspektivy, zprvu pouze Alice (v audioknize Zuzana Kajnarová) a Richarda (Pavel Batěk), po narození syna přibude i Kája (Matyáš Valenta) a následně dcera Lola (Veronika Lazorčáková).
Aby autorka zdůraznila, jak se na tytéž situace odlišně dívají různé postavy, při vstupu do nové kapitoly se mnohdy vrací v ději. Takový postup dokonale napomáhá knize, kterou s trochou zjednodušení, můžeme chápat jako pohled na partnerské soužití, kdy každá ze stran má nejen svůj úhel pohledu, ale přirozeně i odlišný způsob prožívání a interpretace, a vkládá do pohybu událostí osobitý otisk.
Nová kniha Petry Soukupové rezonuje zejména díky střízlivost podání, i díky (proč to neříct) banalitám, jimž věnuje pozornost. Drobnosti, všednosti, tok času – vše, co sami moc dobře známe ze svých dní – zvěrohodňuje motivace, dialogy a příběh jako takový. Čtenář či posluchač jakoby nahlíží do bytu jedné rodiny, aby po 360 stranách četby či jedenácti hodinách poslechu od pomyslného okna odstoupil a nechal děje plynout dál. Pro vyznění knihy stačí to, co Soukupová řekne. Jednoduše, přesto velmi silně.
Audiokniha Věci, na které nastal čas ukazuje potenciál a smysl vícehlasé četby. Koncept vyprávění klade důraz na to, abychom vnímali souběžné prožívání dějů několika postavami a abychom k žádné z nich nepřistupovali jako k hlavní. Text už sám o sobě velmi citlivě vykresluje každého z hrdinů tak, že mu rozumíme, nebo přinejmenším chápeme, proč dělá a říká to, co dělá a říká. Ve chvíli, kdy se obdobně citlivě k takovému textu postaví i promyšlené režijní vedení herců, funguje plasticita knihy a porozumění všemu tomu lidskému, dobrému i chybám, ještě lépe.
Nejpatrněji to vycítíme při srovnávání partů Zuzany Kajnarové a Pavla Baťka, neboť právě zde dochází k největšímu vnitřnímu napětí mezi postavami, a právě zde se i setkáváme se dvěma úhly pohledu na tutéž věc. Stačí jiný tón hlasu, kterým Kajnarová či Batěk prezentuje tentýž dialog a situaci, abychom vnímali, jak se ta která postava k druhé staví, co zrovna cítí, kde vnímá svou pravdu či přímo (ne)spravedlnost. V případě mladší dvojice postav (a interpretů) nedochází tolik k dvojí interpretaci situací jako u rodičů, ale i tak je velmi zajímavé sledovat, jakým způsobem se se vším, co potkává ve vztahu Alici a Richarda, obě děti vypořádávají.
Hudební předěly mezi jednotlivými kapitolami mají v audioknize Věci, na které nastal čas své pevné místo a smysl. Nejenže jednoznačně označují přechod od vypravěče k vypravěči, ale také umocňují jakýsi pocit beznaděje, který z prožívání vztahu a soužití postavy mají. Soukupová skvěle zvládá „koncovky”, závěry odstavců i vět, přičemž za nimi cítíme vždy takové prazvláštně smutné tři tečky… A právě těm minimalistická hudba audioknihy dává tón.
