Dvě dramatizace z osmdesátých let a kupa nevydaných románů, natočených pro KTN, tedy knihovnu pro nevidomé. Takové bylo ještě donedávna skóre audioknih jednoho z nejoblíbenějších britských autorů detektivek Dicka Francise. Už nějakou dobu ovšem vycházejí jeho příběhy pod značkou Témbr, která v rámci nakladatelského domu Euromedia Group má pod palcem audioknihy. Vyšly zatím celkem tři, ještě o pár let dříve je ale předběhly dva romány jeho syna Felixe Francise, který otci nejprve pomáhal, aby po jeho smrti převzal rodinnou spisovatelskou plně do svých rukou. Nyní se jejich skóre vyrovnává, protože Felixovi vyšla třetí zvuková podoba jeho knihy, konkrétně titulu Na tenkém ledě. Každou francisovku doposud četl jiný interpret, přičemž jejich úroveň byla mírně řečeno proměnlivá. Trefou do černého byli třeba Marek Holý a Jan Nedbal, slabší výkon naopak podala Simona Babčáková. Tentokrát měl režii Jan Drbohlav, který sáhl po hereckém matadorovi Davidu Matáskovi.
Jeho projev mohou posluchači znát už z jiných audioknih, z ranku detektivek šlo například o sérii Akta Enzo Skotského autora Petera Maye. Matásek se do vyprávění pouští se svou nezaměnitelnou dikcí, která dává vyniknout zejména ironii a suchému anglickému humoru, kterým jsou francisovky tradičně prošpikované. Jednotlivé charaktery odděluje spíše jemněji, pokud nejde o zvlášť výrazné postavy, tak se do barevnější charakteristiky nepouští. Tempo jeho vyprávění je spíše klidné, ne však pomalé. Naopak, Matáskův hlas dokáže zaujmout i v pasážích, které tak úplně chytlavé nejsou.
A těch je v tomto příběhu kupodivu hodně. Felix Franics totiž s příběhem Na tenkém ledě tak trochu vystoupil z řady. Otázkou je, zda mu to pravověrní ctitelé rodinné tradice detektivek nebudou mít za zlé. Potíž je totiž v tom, že příběh je vším možným, jen ne klasickou detektivkou. Příručka pro začínající žokeje? Životopis fiktivního závodníka, který svůj talent začal utápět v alkoholu? Psychologická sonda do depresemi zmítaného syna slavného otce, který se ne a ne vyrovnat nedostižnosti jeho odkazu? Tím vším příběh je. Detektivní linka, byť slibně načrtnutá, paradoxně spíše vyšumí a nezanechá hlubší dojem. Ani střídání časových rovin nemá kýžený efekt, když se některé pasáže u psychologa víceméně opakují a děj se významně neposouvá dál.
Pokud by anotace a rodinná tradice nevzbuzovaly očekávání, že příběh bude opět tím, co od jména Francis na obálce čekáme, šlo by asi o zajímavou studii traumaty a alkoholismem zmítaného bývalého žokeje. Ti, kdo by ale rádi detektivku, budou navzdory tomu, že se David Matásek snaží, seč může, aby mělo vyprávění švih a spád, nejspíše přinejmenším mírně zklamáni.
