Ačkoliv se titul prezentuje jako deník, nenechte se zmást. Prokop samozřejmě historii a literaturu faktu ctí, přesto (ostatně jako i Vondruška) s jistou dávkou umělecké licence zachycuje myšlenkové pochody, které přímo ničím doložit nelze. Účelem jeho knihy však není nabídnout zcela pravdivý materiál, nýbrž čtivým způsobem interpretovat historii tak, abychom ji buďto začali mít rádi/našli si k ní cestu, nebo se o něco lépe do postav vcítili. A dosáhnout takového cíle se Prokopovi daří více než dobře.
Karel IV. – Tajný deník mě ve zvukové podobě zcela nadchnul. Přičítám to jistě i mé oblibě v Jiřím Dvořákovi, který by snad i z kuchařky Dity P. dokázal udělat hodnotný literární počin. Nicméně vydavatelství OneHotBook má výtečně zvládnutou i režii hudebních vsuvek, nepřekvapivě odrážející dobu, v níž se celou dobu pohybujeme. Karel IV. – Tajný deník tak funguje mnohem lépe než již zmíněné audioknihy Vondruškových románů.
Může za to však i samotný text. Prokop se totiž v porovnání s Vondruškou sice nesnaží pojmout opravdu široký kontext a historická fakta, na straně druhé se nepřiklání k občasným pokleskům v popisech situací, kde očividně pan Vondruška nedokáže být dobrým literátem (děsivé jsou vesměs jeho romantické či až erotické pasáže, zatímco Prokop s nimi umí pracovat kulantně a bez klišé).
Jako celek tak Karel IV. – Tajný deník představuje velké překvapení. Jde o citlivý obraz jednoho z nejvýznamnějších panovníků, díky kterému z jiné perspektivy nahlížíme na formování vůdce, který v naší kultuře zanechal nesmazatelnou stopu. Obsahuje sice minimum napětí, zato bohatou směs pocitů při Karlově dospívání a zrání v panovníka. A dokonce i špetku humoru.
