V tomto pokračování, které je sice volné (ale ochudit se o předchozí vývoj vystresovaného právníka v soustředěného vraha by byla věčná škoda), nacházíme Björna dobře usazeného ve své existenci. Má práci pro lidi, kteří nežijí, řídí dva kartely a je milujícím otcem. A kdybyste někdy věznili někoho ve sklepě, pamatujte, že by měl dostávat veganské krmivo vyrobené ekologicky a s přihlédnutím k co nejnižší uhlíkové stopě.
Zatímco Karsten Dusse je v tomto románu již otevřeně groteskní, Milo Kráľ veškeré peripetie vypráví bez hnutí brvou v hlase a všechno, z čeho by vám vylétla obočí nad hlavu, vykládá s ledovým klidem. Jako čtenář, divák nebo posluchač (a tím méně v reálu) jste se jistě nikdy ve školce svého dítěte nesetkali se spícím ruským mafiánem v domečku pro víly. Ve vražedném vnitřním dítěti každého z nás jsou poťouchlé tužby. Hlavní hrdina Björn Diemel je rozhodnutý je tomu svému vyplnit a zabránit každému, aby mu kopal do modřin, tedy emocionálních zranění, jaká jako světlovlasý chlapec v kožených kalhotách utržil. „Moje dětství mělo jen dvě chyby: Mého otce a mou matku,“ utrousí Milo Kráľ jako mistr těch nejvtipnějších glos, které je třeba sdělovat s chladnou hlavou a jakoby mimochodem.
Dusse prostřednictvím Björna popouští uzdu své chuti utahovat si z přehnaných projevů environmentálního a multikulturního hnutí. Dává prostor svému hrdinovi posmívat se hysterickým matkám, které tvrdí, že svačinky jejich tříletých ratolestí v podobě ovocných kapsiček zavraždí planetu. Björn a Sascha, bývalý mafiánský šofér z Bulharska, nyní ředitel školky, mají jiné problémy: musejí zachránit školku a sehnat uřezané ucho… ale nepředbíhejme. Tolik je možné prozradit, že Moje vražedné vnútorné dieťa nachází mimořádně tvořivá řešení, a že když je třeba uříznout ucho, je prostě třeba uříznout ucho.
Jak hlasem Mila Kráľe upozorňuje autor v doslovu, je často tázán, zda existuje předloha kouče soustředění Joschky Breitnera, nebo dokonce sám Joschka Breitner, autor příruček pro manažery Předbíhejme pomalu a Vaše vnitřní vymodlené dítě. Mnozí čtenáři a posluchači (a dnes i diváci díky nedávno na Netflixu uvedenému seriálu dle knižní předlohy prvního dílu série Vraždi všímavě) by v reálu ocenili obě příručky nejen pro manažery a třeba i docházeli na osobní koučing stejně jako Björn. Stejně jako spisovatel Dusse máme špatnou zprávu, že Joschka Breitner neexistuje. Milo Kráľ však v této druhé knize má mnohem více partů, kdy hlasově znázorňuje samotné Diemelovo vnitřní dítě, a méně koučingu páně Breitnera. Pokud však už Breitner promlouvá, je hudebně podkreslen specifickou meditační hudbou. Další hudební příspěvek uvádí, uzavírá a zdůrazňuje některé pauzy mezi kapitolami v knize, a to stylem na silně groteskní notu.
Zpět ovšem k Milo Kráľovi – v dialozích Björna a jeho vnitřního dítěte je bez přehánění mistrovský. Vnitřní dítě velí, otevřeně se posmívá, brblá či nadává a jeho řešení jsou vždy velmi nápaditá. Kráľ ukázkově ječí „Ťapkáááá“ a volá po malé kočičce, kterou Björn jako malý chlapec ukrýval ve sklepě, kde o ni pečoval, než ho o ni otec připravil. Velký Björn se nevzdá toho, co malému Björnovi upírali, a svého Ťapku si nenechá vzít. Bere zkrátka ochranu svého vnitřního dítěte smrtelně vážně. Spouštěčem jeho vyvádění se stane znuděný přezíravý číšník, který chce zachránit planetu, ale nedokáže mít pod kontrolou prostor restaurace a v ní obsloužit své hosty. Dále by si neměl s Björnem zahrávat nikdo, kdo má spousty koloběžek. Kdo dál by se měl mít před ním na pozoru, si ale budete muset poslechnout sami. Určitě se při tom budete i se svým vnitřním dítětem královsky bavit.
