Dvanáctým příběhem se dočkala restartu audioknižní série detektivek s Williamem Wistingem. Jejich autorem je bývalý vyšetřovatel Jørn Lier Horst, který ovšem za své knihy záhy získal několik nejen žánrových ocenění. Popularitu jeho příběhů ve Skandinávii pak ještě podtrhlo seriálové zpracování několika jeho knih, které ale není u nás příliš známé. Audioknižní podobu daly čtyřem příběhům před časem Audiotéka a Bookmedia, nyní se však po delší odmlce vrací pod novým vydavatelem, kterým je Voxi. Prvním z obnovené řady je právě Katharinina šifra, další mají následovat již brzy.
Série s Williamem Wistingem se nevyznačuje potoky krve nebo prvoplánovou brutálností, byť tu a tam v sobě autor seveřana nezapře. Nedočkáte se většinou ani překotně akčních scén, protože Jørn Lier Horst píše reálně působící detektivky, jaké by mohl během své někdejší policejní kariéry opravdu vyšetřovat. V tomto díle se setkáváme s poměrně netradiční zápletkou, kdy známe pravděpodobného pachatele, proti němuž ale neexistuje dostatek důkazů. Wistingovi nadřízení se vzhledem k jeho přátelským vazbám s hlavním podezřelým rozhodnou, že jejich známosti využijí. Detektiv tak má v zájmu odhalení pravdy pracovat v utajení a sbírat důkazy proti svému příteli. Jenže se brzy ukáže, že ten má nedostupný mobil a doma se už nějakou dobu také neukázal.
Změna vydavatele s sebou občas nese i obměnu narátora. V tomto případě tomu tak naštěstí není, zvuková podoba se drží v mantinelech, které vymezila původní čtveřice audioknih. Interpretem tak nadále zůstal Zdeněk Kupka, na kterého si posluchači Wistingových případů už dobře zvykli. Ten disponuje přívětivým hlasem, který se nesnaží křečovitě modulovat dle jednotlivých postav. Často se opakující charaktery ale přeci jen od ostatních zlehka odlišuje. Optimistickým laděním je na hony vzdálen pochmurnému dojmu například z wallanderovské řady s Jiřím Vyorálkem, přesto se jeho civilní, nestylizovaný přístup nezdá být nepatřičný. Působí přímočaře, dokáže posluchače zaujmout a předat jim sdělení, aniž by přitom měl ambici povyšovat žánrový text na dílo s větším přesahem.
Voxi tradičně neuvádí další tvůrce, takže se musíme spokojit s konstatováním, že výběr hudby odpovídá pojetí nahrávky. Příjemný, moderní, elektronický hudební doprovod se nese v duchu obdobných severských krimi. Melancholická úvodní znělka je krátká a jednoduchá, střídmé jsou povětšinou i ostatní hudební předěly až na velkolepěji pojatou závěrečnou skladbu. Ta je dynamičtější, obohacená rytmickými bicími a říznějšími kytarovými tóny. Zajímavostí je, že předěly nepřicházejí po každé kapitole, ale objevují se jen na několika místech nahrávky.
Jak si tedy stojí William Wisting vedle známějších severských souputníků? Třebaže ani on, ani jeho tvůrce patrně i vlivem odcházející vlny zájmu o severskou detektivku už nikdy nevystoupají na žebříčku čtenářské či posluchačské oblíbenosti tak vysoko, jako například Jo Nesbø se svým Harrym Holem, jde o veskrze řemeslně dovedně napsanou kriminálku. A až na jedno místo, kde bylo zřetelně slyšet, kdy se interpret vracel do studia a dotáčel kus textu, jde o stejně dobře odvedenou práci i v případě audioknihy. Ani předloha, ani zvuková podoba nepřepíšou dějiny, ale nebudete se u jejich poslechu chytat za hlavu jako u některých mnohem módnějších dnešních thrillerů, v nichž občas logika ustupuje před bombasticky pojatou snahou ohromit publikum.
