Příběh Kdo maže, ten jede pochází z pera pražské rodačky Marie Rejfové. Ta v současné době pracuje jako učitelka v mateřské škole ve Varnsdorfu a ve volném čase vraždí. Literárně. Prozatím má na kontě čtveřici románů (a krátkou povídku navíc) o učitelce Josefíně, která se vždycky nachomýtne tam, kde to zavání zločinem. Toho, že si tato série humorných detektivek získává stále větší oblibu čtenářů si nyní povšimli i audioknižní tvůrci. O zvukovou podobu čtvrtého Josefínina příběhu se ve spolupráci s knižním nakladatelstvím Mystery Press postarala Audiotéka.
Hlas Zdeňky Žádníkové vás hned v první kapitole audioknihy Kdo maže, ten jede vrhne doprostřed klubka rodinných a přátelských vztahů, které se postupně splétaly v předchozích dílech. Jejich neznalost ale není překážkou, protože autorka zkraje příběhu všechny důležité charakteristiky svých hrdinů zrekapituluje. Postav se na začátku ale objeví možná až trochu moc. Jejich změť se začne třídit teprve postupně, jakmile dostane autorka trochu více prostoru k jejich prokreslení. O jejich odstínění se ovšem snaží i interpretka, která se nebojí vystoupit z role nezúčastněného vypravěče. V dialozích a četných vtipných slovních přestřelkách popouští uzdu svému herectví. Občas to sice trochu přepískne, například když skřípavým hlasem imituje otravného papouška (který se rázem v jejím podání stává ještě otravnějším), jinak se však její živelná interpretace k odlehčenému tónu příběhu hodí.
V hereččině podání ještě více vynikne fakt, že Rejfová chce ve svých příbězích hlavně bavit. Samotná detektivní zápletka je sice propracovaná a řádně komplikovaná, přesto však nejde o nijak náročné čtení ale spíše oddechovou jednohubku. Vážnou atmosféru ostatně nenavozuje ani zvolená doprovodná hudba. Naopak, podle jejích veselých tónů byste jen těžko hádali, že jde o detektivku. Rytmický hudební doprovod, kterému dominuje akustická kytara, subjektivně působí spíše dojmem veselého letního dobrodružství než zimního vyšetřování vraždy.
Audiokniha Kdo maže, ten jede vznikala ve studiu 5Guests za přítomnosti režiséra Jakuba Taberyho a zvukového mistra Jana Kaciána. Co posluchače zarazí hned během prvních vět, je samotný zvuk nahrávky. Hlas Zdeňky Žádníkové zní zastřeně, spíše jako z nahrávek poloprofesionálů, než zkušených audioknižních tvůrců. Občasná interpretčina zaváhání, která by stálo za to vrátit a natočit znovu, tento dojem příliš nevylepšují. Což je škoda, protože Žádníkové autorčin styl docela sedí a leckterý z posluchačů si svéráznou Josefínu v jejím podání jistě snadno zamiluje.
