Poklidný život nebyl pro Bruna nikdy samozřejmostí. Zatímco teď žije obklopený sousedy a umí si vychutnat kulinářské výdobytky francouzského venkova (včetně těch tekutých), jeho minulost byla mnohem pohnutější. Do pěti let vyrůstal v církevním sirotčinci, poté se jej ujala matčina sestřenice. Jakmile dospěl, vstoupil do armády, kde prožil nejednu horkou chvilku. Oblast Dordogne ale miluje natolik, že by ji nevyměnil ani za místo detektiva na pařížské na kriminálce. Když je však nalezeno tělo místního postaršího Araba s vyrytou svastikou, rád by trumfnul poněkud arogantní kolegy z okresního oddělení a zjistil sám, kdo a proč to nenápadně žijícímu muži udělal.
Objev zavražděného občana převrátí St Denis vzhůru nohama. Protože oběť byla navíc příslušníkem etnické menšiny, začíná to v městečku pěkně vřít a schyluje se k protestům. Navzdory tomu všemu si i v houstnoucí atmosféře Bruno najde čas nejen na trénink malých ragbistů, ale i na velkolepé večeře o několika chodech se sklenkou lahodného moku navrch. Vynechat nemůže ani tenis s přáteli a chvilka mu zbyde i na menší románek. Zkrátka Bruno ani chvíli nezahálí a je mužem, jak má být!
Jak francouzské, pomyslí si o tom všem našinec. Jenže autorem série příběhů o téměř dokonalém hrdinovi v uniformě obecního strážníka je Martin Walker, Angličan, žijící převážně ve Washingtonu. Několik měsíců v roce ale pravidelně tráví v letním domě v Dordogni, takže není divu, že do kraje, který mu učaroval, zasadil i své fiktivní městečko St Denis. Jeho láska k místnímu způsobu života vysvětluje i to, proč příběh působí trochu jako bedekr kombinovaný s gastro průvodcem, v němž se v prostřední části na násilný zločin zdánlivě zapomnělo. Bylo by však škoda nevydržet až do konce, protože i když je Bruno trochu moc bezchybný, detektivní zápletka je vymyšlena chytře a všechny nitky, včetně zprvu zdánlivě příliš podrobně popisované demonstrace, se na konci spojí v jediný logický obraz.
Úvodního románu z devatenáctidílné série (do češtiny byly prozatím přeloženy čtyři příběhy) se v případě audioknihy vydavatelsky chopil Supraphon. Režisérka Iveta Novotná spolu s interpretem Petrem Štěpánem vtiskli Walkerově lehkému detektivnímu dílku sympatickou zvukovou tvář. Pozornost věnovali nejen četným výrazům ve francouzštině, ale i odlišení policejních zpráv. Kromě stroze úředního tónu hlasu ale v těchto místech působí funkčně i klapot kláves psacího stroje v podkresu. Štěpán čte klidně, v duchu pomalu se odvíjejícího příběhu, který rovněž nikam nespěchá. Energii do četby vkládá zejména při popisech divokých protestů, zápal mu ale nechybí ani v momentech, kdy Bruno hledá v archivech klíč ke zločinu. Čtenáři si v hodnocení tištěné knihy stěžují na překlepy a občas nepřesný překlad. To první se v audiu maskuje poměrně snadno, v případě druhého nešvaru ale pozorným očím tvůrců unikl třeba příliš doslovný překlad tenisového rozhodčího jakožto „soudce“. Drobným nedostatkem je také možná o chlup hlasitější hudba. Pokud však máte rádi chytré detektivky, kde se nespěchá, a které vás obohatí i o zajímavosti z místa dějiště, pak jste u titulu Bruno, Chef de police na správné adrese.
