Dennis Lehane je autorem řádky dalších úspěšných detektivních románů včetně proslulých zfilmovaných látek (Tajemná řeka, Prokletý ostrov). Černá nenávist je první ze série románů soukromého očka Patricka Kenzieho a jeho kolegyně Angely Gennaro. Prozraďme, že vydavatelství Audioteka, zodpovědné za tuto nahrávku odsýpající po dobu asi osmi a půl hodiny, chystá k vydání i zbylé díly této série ještě v tomto roce (dvojka Dotek temnoty dokonce už před nedávnem vyšla). Máme se tedy na co těšit, zvláště když nás scénkami plnými trefných hlášek a brutálního násilí bude i nadále provázet v audioknižní formě přiléhavý Filip Švarc.
Dvojice vyšetřovatelů Patrick a Angie jako by byli jedním velkým čistým klišé. Možná je oba znáte z filmového plátna, konkrétně ze snímku Gone Baby Gone, který vznikl podle posledního, čtvrtého dílu této řady. Patrick je detektivem, který nemá v oblibě pravidla, zato zbožňuje jadrnou mluvu a hlavně Angie, ti jsou vzájemně přitahováni, ale zůstávají jen dobrými přáteli. Ze způsobu, jakým děj rytmicky odsýpá, je znát, jak si Dennis Lehane užíval návrat k drsné americké škole, a tento dojem plně podporuje intepretace Filipa Švarce. Tomu se podařilo zachytit zejména klackovitý projev Kenzieho. Uslyšíte, jak tento hrdina schytá spoustu ran a dosti jich i uštědří, pátrá po uklízečce uprchlé s velmi důležitými dokumenty a veškeré dění komentuje se sarkasmem, díky kterému nepodléhá černé skepsi. A také samozřejmě díky Angie.
Filip Švarc má pro drzou stránku Kenzieho charakteru, který je sígrem i klaďasem zároveň, pochopení. Detektiv je v jeho podání takový ten věčný vtipálek, kterého k sarkasmu v krvi dovedlo staré dobré čistokrevné trauma, o kterém postupně hovoří docela otevřeně. Přes své křehké základy je tvrdým chlápkem na straně práva, který v letmých záblescích a nočních můrách vzpomíná na svého otce se zálibou týrat děti a být stále pod parou. Po jedné nakládačce, kterou obdrží, lakonicky pronese: „Kdybych nebyl takovej drsňák, tak bych nad sebou brečel“. Filip Švarc tento povzdech dovede říci tak, že okamžitě vzbuzuje sympatie.
Pokud máte rádi thrillery, můžete se i vy prohánět devadesátkami a ulicemi nočního Bostonu spolu s Filipem Švarcem, kterého evidentně při četbě vedla láska ke kvalitní thrillerové látce a citlivá režie Miloše Vrány. Právě ten mimo svůj režijní vklad připravil i autorský hudební doprovod sympaticky oddaný ději. Umně se přitom vyhnul sentimentu kultovních devadesátek, hudbu nechává zarůst do Švarcova hlasového projevu a její ladění koresponduje s celkovou akčností.
Černá nenávist staví frajírka detektiva Kenzieho před úkol najít dámu, která jednoho dne po své šichtě uklízečky uklidila neznámo kam i sebe sama a na cestu si vzala i jisté velmi ožehavé dokumenty. S Filipem Švarcem ukrajujeme stále temnější příběh po krátkých úderných kapitolách vedoucích přes mnoho přestřelek, do jejichž víru upadne celé město, až k nečekanému závěrečnému rozuzlení. Kniha se od běžných detektivek založených na vtipných hláškách a romantickém pnutí mezi soukromým detektivem a půvabnou asistentkou liší o mnoho úrovní. Černá nenávist velkou měrou tematizuje rasovou nenávist, drogový byznys, domácí i sexuální násilí, a také bezmoc jednotlivců uvízlých v mašinérii politické hry, tedy všechno, co od kvalitního koktejlu detektivního thrilleru lze očekávat. Nutno upozornit, že z toho, co Kenzie a Angie vypátrají, nebude zle od žaludku jenom jim.
