To je velká škoda, protože zvukové knihy mají větší šanci zařadit se mezi trvalky. Menší audioknižní trh totiž nečistí regály a pulty co čtvrt roku, aby uvolnil místo nevysychajícímu proudu novinek, jako je tomu u knih tištěných.
Neprohloupí, kdo nahraje klasické příběhy prověřené časem a někdy dokonce několika generacemi čtenářů. Takovým dílem je po právu Nonstop Briana W. Aldisse, poprvé publikovaný roku 1958. Bez jakéhokoli vysvětlení nás autor zavede do nehostinné džungle, kde se členové kočovného klanu zdraví podivnou psychoanalytickou frází Prostor pro tvoje ego a odpovídají dle protokolu Na tvůj účet. Pokud jste kněz a Učení máte v krvi, můžete ještě dodat A neklid mému id.
Audiovydavatelství Tympanum předkládá stěžejní román žánru science fiction v návaznosti na poslední knižní vydání. Česky po páté vyšla kniha roku 2018 ve spolupráci nakladatelství Argo a Triton a zvuková kniha se k ní hlásí obálkou. Titulní ilustrace neděsí jako ta od Josky Skalníka, kterou si z dávných let pamatuje autorka těchto řádků, zároveň však poodhaluje tajemství a prozrazuje, kde jsme se s hrdiny ocitli. Proto ji až zas tolik nestudujte a bez dalšího pátrání se pusťte do poslechu, neboť postupné prozření Aldiss použil jako hnací motor vyprávění.
Šedesát let od napsání rukopisu je dlouhá doba, a tak posluchače čekají některé retroprvky jako pevné telefonní linky či porcelánové záchodové mísy, které by v dnešních představách o budoucnosti figurovaly jen stěží. Také schéma příběhu, které muselo být v době svého vzniku nečekané a ohromující, současné publikum do pozoru nepostaví. Mnohokrát se s ním setkalo v různých obměnách v literárních, filmových či herních zpracováních.
Cesta ke kořenům žánru je nečekaně osvěžující. Zatímco filmové kulisy by dávno zastaraly, slovo si dokáže při citlivé práci s překladem zachovat aktuálnost a neztratit nic ze své vypovídající hodnoty. Mužně znějící hlas Davida Matáska si ani na okamžik neutahuje z hlavního protagonisty, bojovníka jménem Roy Complain. Narátor ho bere stejně vážně, jako Roy vnímá svou cestu za hranice známého světa přes pustiny porostlé ponikovými houštinami.
Zatímco obraz by divákovi brzy napověděl, jak se věci mají, věty plynou a nechávají na posluchači, ať si sám ve své hlavě žongluje se střípky informací a skládá je jako puzzle zobrazující zapomenutý svět. Kdo byli Obři, kteří tu kdysi žili? A opravdu se mezi lidmi pohybují Vetřelci? A čím se od ostatních liší, když na pohled rozeznatelní nejsou?
Pro publikum vědecko-fantastickým žánrem nepolíbené může být Nonstop stále základním kamenem, na který pak navrší další, aktuálnější díla. Pro obeznámenější scifisty a ty, kdo kdysi knihu již četli, je zvuková verze oprášením zasutých vzpomínek. Vybaví se jim dychtivé očekávání lepší budoucnosti, ve které se lidstvo dotkne hvězd. K takovému závěrečnému přemítání ostatně ponoukne i vhodně zařazený doslov spisovatele Christophera Priesta.
Slova plynou civilně a bez zaškobrtnutí. Matásek vypráví úsporně, možná až trochu zaťatě. Režisér Filip Gemroth se nesnaží ždímat z vyprávění ani hudebního doprovodu emoce, snad ze strachu, že by se u skeptického publika mohly minout účinkem. Trvá tedy déle, rozhodně ve srovnání se starší verzí načtenou Jiřím Zavřelem pro Knihovnu a tiskárnu pro nevidomé, než se opravdu zaposloucháme a ponoříme do starého příběhu o budoucnosti.
