M. Jedličky vydal Supraphon. Kdo se nebojí, může si tak směle skočit na skleničku a přiťuknout si s desítkou pachatelů v audioknize Přípitek s vrahem.
Žánr detektivek je mezi čtenáři stále populární a není proto divu, že jeho obliba stoupá i u konzumentů zvukových nahrávek. Komu už nestačí fiktivní detektivové a smyšlené zápletky, může si vybrat z několika podcastů či rozhlasových pořadů, zabývajících se skutečnými zločiny. V případě komerčních audioknih se zatím vydavatelé drží povětšinou literární fikce, najdou se však i výjimky. Supraphon takto nedávno navázal na svůj předloňský titul Slavné české kriminální příběhy a audioknižně vydal druhou desítku sebraných příběhů spisovatele I. M. Jedličky, tentokrát pod názvem Přípitek s vrahem.
Oproti přechozímu vydavatelskému počinu působí druhý díl prostším dojmem, což však výsledku paradoxně prospívá. Zjednodušování se dotklo jak grafické podoby obálky, tak zvukového designu a dokonce i počtu interpretů. V prvním dílu se totiž v drobné úloze mihla herečka Pavla Gajdošíková, ale její part byl tak nepatrného rozsahu, že tvůrcům ani nestálo za to ji uvést na přední straně přebalu. Tentokrát tak zůstalo pouze u hlasu jediného vypravěče, kterým se opět stal zkušený Norbert Lichý. Ten hned na začátku pouští do četby první povídky, jinými slovy se stejně jako u prvního dílu ani tentokrát nedočkáme u audioknih běžného ohlášení autora a názvu celé sbírky. Rovnýma nohama se tak posluchač pouští do titulního příběhu, popisujícího zločin, který se odehrál na počátku sedmdesátých let.
Autor, vycházející z vyprávění kriminalistů, kteří dané případy ve skutečnosti řešili, nabízí i v tomto výběru pestrou směsici zločinů – od úkladné vraždy, přes znásilnění až po kuriózní podvody. Závěrečnou desátou povídkou a zároveň datací nejstarším případem je Zločin podle rovnice, který na rozdíl od většiny ostatních opravdu naplňuje slibovaný přídomek audioknihy slavné české kriminální příběhy. Rozčtvrcení mrtvoly ženy a vhození jejího trupu a končetin v kufru a balíku do řeky otřáslo na počátku padesátých let i otrlými kriminalisty. Události byly natolik výjimečné, že posloužily i jako předloha jednoho z dílů seriálu s majorem Zemanem.
Herec Norbert Lichý povídky vypráví se svou typickou přímočarou nonšalancí, třebaže mu lidový, nekomplikovaný autorův sloh a použitý jazyk nedávají příliš příležitostí k tomu vystoupit z reportážního stylu vyprávění. Prostor pro herecké ztvárnění textu si však i tak našel. V duchu předlohy staré několik desetiletí se, podobně jako autor pouští s mírným úsměškem do soudů o jednotlivých aktérech tak, jak by si to v dnešní korektní době nejspíše málokdo dovolil. A třebaže díky tomuto stylu některé části vyprávění trochu zastaraly, je to právě Lichého interpretace, která pomáhá posouvat poslech vpřed a provede posluchače třemi hodinami nahrávky jako nic. Pouze za zvuku střídmých zvukových efektů jako je cinkání skleničky, zvuky lesa či mírná ozvěna je tato „retro“ výprava do historie české kriminalistiky i přes některé nešvary ve výsledku vítaným zpestřením nabídky v žánru krimipříběhů.
