Stín větru loni předčasně zesnulého spisovatele, žurnalisty a scenáristy Carlose Ruiz Zafóna vyšel poprvé už roku 2001, v českém překladu pak o pět let později. Za tu dobu si příběh chlapce vyrůstajícího v Zafónově rodné Barceloně u českých čtenářů získal nemalou oblibu. Je tedy jen dobře, že si dnes, kdy je celá tetralogie Pohřebiště zapomenutých knih přeložena do češtiny, můžeme vyprávění připomenout. Tentokrát znovu oživené audioknižním vydáním.
První díl zmíněné tetralogie vypráví o Danielovi, kterého v den jeho desátých narozenin otec zavede do labyrintu neveřejné knihovny s mnoha tisíci zapomenutých svazků. Odtud si Daniel odnáší román Juliana Caraxe, jehož děj ho uchvátí. To, co se však s Danielovým životem pozvolna začne jako mnohdy až děsivá paralela proplétat, je životní příběh samotného autora knihy. Na světlo světa i Danielovi do cesty tak přicházejí rozervaně romantické i romanticky rozervané charaktery, muži bez tváře, zrůdnosti fašistické diktatury nebo třeba jedno vzácné plnicí pero.
Zmíněné charaktery pod režijním vedením Michala Bureše ožívají v interpretaci Gustava Haška. A přestože je Stín větru teprve druhým Haškovým počinem u OneHotBook, dokázala síla jeho představivosti vykreslit postavy i prostředí ve velmi živých barvách. Tak živých, že někteří posluchači, kteří knihu dříve četli, mohou považovat Haškovu interpretaci za příliš výraznou, neboť už si o postavách utvořili vlastní představu. Nutno však říct, že představa utvořená z četby bývá často mnohem plošší – už z toho prostého důvodu, že tichá četba je mnohem rychlejší proces než četba hlasitá (nebo její poslech).
Režisér s interpretem navíc dosáhli dvou podstatných věcí. Zafónovo vyprávění, které v kombinaci s magicko-realistickými či romantizujícími toposy tu a tam zavání velkými slovy a patosem, se totiž podařilo volbou správného tónu i nálady četby uhladit, zaoblit a pocit patosu utlumit. Co na stránkách knihy může až nepříjemně razit, bylo v rámci interpretace šikovně potlačeno a řečeno „jakoby nic“. Naopak vynikly imaginativní obraty a postřehy hlavního hrdiny. Zadruhé pak – zvláště v pasážích, kde jsou nám předkládány dopisy o dnes již těžko představitelné délce, nebo životní osudy sepsané vedlejšími postavami – ona precizní redakční i režijní příprava přispěla k tomu, že si posluchač snáze uvědomí důležité souvislosti a indicie, které by si jinak nemusel s předchozími událostmi spojit.
Bezmála sedmnáctihodinovou nahrávku doplňují tóny španělské kytary a posluchače může až překvapit, jak silně jej vrhnou do vyprahlých a úzkých ulic staré Barcelony. Zbývá tedy jen doufat, že se co nejdříve budeme moct těšit z audioknižních vydání zbývajících tří dílů tetralogie.
