Aleš Svoboda, který stojí za textem audioknihy, je bojový pilot a první polistopadový český astronaut. Dalo by se tedy říct, že co se letectví týče, nenajde se v Česku nikdo povolanější. Byť jsou znalosti a praxe při psaní odborného výkladu stěžejní, pokud jde o výklad určený dětem, důležitější je schopnost téma vystihnout poutavě a hlavně srozumitelně.
Co se však srozumitelnosti týče, leckteré pasáže knihy Do oblak – Velká kniha pro malé i velké piloty mohou být pro mladé posluchače složité. Aby si nadšený malý pilot patřičně vychutnal dramatické popisy akrobatických kousků či bitevních výcviků, musí mít opravdu dobrou prostorovou představivost a vyznat se v geometrických pojmech jako je kolmice, vertikála a horizontála. Určitě se také hodí mít alespoň přehled o základech fyziky – gravitace, tlak, síla… Slova často pronesená, ale ne vždy srozumitelně vysvětlená. Na druhou stranu někdy autor cítil potřebu budoucím pilotům popsat třeba i to, jak vypadá displej nebo co je to kombinéza. Kniha zkrátka působí jako soubor kapitol pro čtenáře různých věkových kategorií.
Tento kontrast mezi kapitolami vyniká v audioknižním podání hlavně díky konzistentní četbě Davida Novotného v režii Jana Drbohlava. Novotný má již na svém kontě mnoho audioknih a rozhlasových her pro mladé posluchače. Populárně naučné texty jsou však v jeho repertoáru poměrně ojedinělé. Audioknihu Do oblak načetl posluchačsky velice přívětivě. Jakoby čerstvému školáčkovi s trpělivostí svatého a zápalem nadšence vysvětloval, jak to ve světě chodí.
S tímto nasazením pak Novotný v jedné kapitole posluchače ubezpečuje, že budoucí piloti mají „také dvakrát ročně zkouškové období”, což zní, jako by byl výklad určeným vysokoškolákům – nebo alespoň někomu, kdo tuší, jak to na běžné vysoké škole chodí. O pár kapitol dále naopak vtipkuje, že si piloti ráno přece také čistí zuby, což v daném kontextu vyznívá jako motivace pro děti, aby na tenhle každodenní rituál nezapomínaly. Naznačená nesourodost výkladu pak – navzdory Novotného snaze o sjednocení, nebo v tomto případě bohužel spíš díky ní – skutečně bije do uší.
Nahrávka četby má krátkou stopáž, pouhé 2 hodiny a 21 minut, s velice krátkými kapitolami, takže pro mladé posluchače není složité udržet pozornost. Navíc je audiokniha strategicky rozdělována rockovými hudebními prvky Petra Hanzlíka a kratší úseky kapitol od sebe oddělují samply prolétající stíhačky, které dohromady uvedou posluchače do atmosféry akčních scén jako z Top Gunu. Po několika kapitolách však začne posluchače repetitivnost jediného stíhačkového samplu poměrně unavovat.
To je nejspíš jediný nešvar, kterého se tvůrci audioknižního vydání vyloženě dopustili – vše zbývající pramení spíše z předem prohrané snahy vypořádat se s úskalími Svobodova výkladu jakožto celku, který měl ještě před knižním vydáním projít důslednější odpovědnou a výkonnou redakcí.
