Ačkoli má tištěná verze knihy Tkaničky, která vyšla v loňském roce u nakladatelství Kniha Zlín, pouhých 128 stran, rozhodli se tvůrci její zvukové podoby, v čele s režisérkou Olgou Walló, obsadit hned šest hereckých osobností. Vydavatelská značka Voxi tak připravila dílo na pomezí vícehlasé četby a rozhlasové dramatizace: audioknižní Tkaničky zachovávají literární předlohu celou včetně uvozovacích vět, nevyhýbají se ale ani ruchům v pozadí nebo úpravám zvukové stopy v okamžicích introspekce, a zejména přímé řeči čte vždy herec, k jehož roli náleží. Účinkující si tak vzájemně vstupují do svých partů. Tento ne zcela typický způsob provedení vícehlasé četby je ve spojení se skvělými vypravěčskými výkony velmi živý a příjemný na poslech.
Obálka audioknihy napovídá, jak velký podíl mají jednotlivé herecké osobnosti na vzniku zvukových Tkaniček. Jan Vlasák uvedený na prvním místě provází největší částí díla a popisuje životní příběh muže, který většinu vlastního života strávil v přetvářce. Marie Štípková vtiskla nezapomenutelnou podobu ženě, která zpočátku v dopisech vyzývá svého nevěrného manžela, aby se postavil k rodině a jejím problémům čelem, později už jako stárnoucí dáma dává jasně najevo, kdo neutěšený stav této domácnosti způsobil.
Představit si Simonu Babčákovou s jejím výrazným, lehce chraptivým hlasem v úloze dcery, která je na začátku knihy malé dítě, asi není úplně snadné. Největší část své role však vypráví z pohledu nešťastné pětačtyřicátnice, k čemuž naopak díky své barvě hlasu inklinuje zcela přirozeně. Martin Preiss potom z role jejího bratra pouze občas zasáhne do příběhu, vlastní kapitolu však nemá – stejně jako Martin Hruška a Nikola Votočková, kteří se oba ujali drobných rolí dokreslujících atmosféru této neuspořádané rodiny se zašmodrchanými vztahy.
I když i ostatní herci předvedli v audioknize Tkaničky úctyhodný výkon, nelze než vyzdvihnout ústřední dvojici Marie Štípková a Jan Vlasák. Z projevu Štípkové je patrné, jak se podvedená žena zmítá mezi zoufalstvím a naštváním, jak se hysterie mění v odevzdanost a zpět. Jan Vlasák vypovídá malinko jiný příběh než partnerka, odkrývá další zákoutí mezilidských vztahů se svými tajemstvími a pokoutními praktikami, a způsob, jakým se tyto dvě osobnosti – jak herecké, tak i příběhové – doplňují, je mrazivě úchvatný.
Domenico Starnone, který je jedním z adeptů na „pravou identitu“ Eleny Ferrante, podává svědectví o rodině, kde každý z členů ví, jak těm ostatním ublížit. Kvůli svému tématu to není jednoduché čtení, díky skvělým hereckým výkonům je však poslech radostí. Tkaničky jsou tak knihou plnou ambivalencí.
