Pokud je člověku osmdesát a má za sebou tak bohatý profesní život jako Karel Šíp, veřejnost tak trochu čeká jednu až padesát knížek s nejrůznějšími vzpomínkami a historkami ze zákulisí. Nelze říct, že by Šíp knižní trh nějak přehnaně zahlcoval, zároveň ale svým fanouškům nezůstává nic dlužen. A tak je loňské Čekání na smích, které se momentálně dostává do uší posluchačů jako audiokniha, jen jednou z několika vzpomínkových knih. Nutno ale říct, že jde o zatím knížku nejkomplexnější, která zájemci o osobnosti, profesním příběhu a názorech oblíbeného moderátora prozradí zatím nejvíc.
Spoluautorem tohoto titulu je Michael Čech, televizní režisér, který loni vedle této knížky přispěl k oslavám Šípova kulatého jubilea i celovečerním televizním dokumentem Karel Šíp – Životpárty. Což trochu svádí pokládat Čekání na smích jako svého druhu komplement k filmu a naopak, nicméně obě formy nahlédnutí do Šípova soukromí mohou bez problému stát samostatně.
Solidně vystavěný text více méně chronologicky, ale především tematicky osvěžuje mezníky profesní (a v menší míře i osobní) historie. Vrátíme se do Šípova dětství, k jeho krátké, ale nečekaně zajímavé kariéře hudebníka, připomeneme si jednotlivé slavné scénky, které napsal, a to zajímavým způsobem z autorského pohledu, jehož zohlednění nás asi při jejich sledování mohlo těžko vůbec napadnout. Šíp v knize rovněž hovoří o své činnosti textařské (např. Gottova píseň Když muž se ženou snídá, hit skupiny Plavci o promovaných inženýrech nebo titulní song seriálu Hospoda).
Samozřejmě nemohou chybět vzpomínky na televizní začátky a na ikonický pořad 80. let Hitšaráda, v kterém se s hudebníkem (a někdejším spoluhráčem z Faraona) Jaroslavem Uhlířem snažili přenést na obrazovky komunistické televize alespoň něco z hitparád, které byly obvyklé v západním entertainmentu. Zkrátka – ač to zní banálně – se dostane na vše, někdy i v potěšitelně velkém rozsahu vysoko nad rámec „historek z natáčení“, zato naštěstí bez jakéhokoli sklouzávání k bulváru nebo kontroverzi. Termín easy reading tak má další příjemnou ilustraci.
Že se z easy reading stalo i easy listening, je velkou měrou zásluhou Otakara Brouska ml., jehož výkon je víc než dostatečnou odměnou za fakt, že audiokniha nevyšla v autorském přednesu. Je to profesionál každým coulem, který čte přesně a bez běžných i vzácnějších technických nešvarů. Rovněž si ale slyšitelně užívá jednoduchý, neformální styl vyprávění a do jeho hlasu se přeneslo i něco z Šípova nadšení a optimismu, které se nesou celou knihou – až uši mohou podlehnout iluzi, že jim slova doopravdy zprostředkovává jejich autor.
Jednou z nejzajímavějších informací v knize je, že se Šíp až téměř programně hlásí k Miroslavu Horníčkovi, kterého pokládá za krále českého humoru. Uvažuje dokonce o styčných bodech někdejších Hovorů H a svých vlastních pořadů a jak říká v závěru, jeho ambicí je – podobně jako u Horníčka – „bavit lidi“. Čekání na smích poskytne posluchači solidní šanci odhalit, co to podle Šípa vlastně znamená.
