Původem britský spisovatel Robert Bryndza se po letech života v Anglii a v USA usadil v Bratislavě, odkud pochází jeho manžel, jehož příjmení autor přijal. Není proto náhoda, že i jeho nejznámější literární hrdinka, detektiv Erika Fosterová, má slovenské kořeny. Příběh Temné hlubiny je už třetí příležitostí, kdy se mohou čtenáři i posluchači s komplikovanou osobností schopné vyšetřovatelky seznámit. Zejména první díl série, Dívka v ledu, se stal mezinárodním bestsellerem, díky němuž jsou knihy Roberta Bryndzy překládány do několika desítek jazyků.
U nás vychází jak tištěná, tak zvuková adaptace jeho knih pod značkou Cosmopolis, která patří pod Nakladatelský dům Grada. Hlasem všech Bryndzových audioknih, tedy i těch, kde namísto Fosterové vystupuje jeho další hrdinka Kate Marshallová, je překvapivě muž: Martin Stránský. Přestože by se jistě našlo nemálo interpretek, které by se s danou úlohou popraly se ctí, není těžké pochopit, proč si režisérka Helena Rytířová vybrala právě tohoto herce. Zčásti je to zřejmě proto, že se Stránským často spolupracuje a plody jejich společné práce jsou mezi posluchači úspěšné. Jistě na tom ale má svůj podíl i fakt, snad se dámy neurazí, že Stránského jméno na obálce přitáhne pozornost nejednoho posluchače.
Hlas Martina Stránského je totiž pro mnohé tak oblíbený, že jeho příznivci jen s mírnou nadsázkou říkají, že by mohli poslouchat i jím načtený telefonní seznam. Toto přání se jim snadno může vyplnit právě při poslechu audioknihy Temné hlubiny, v níž se to jmény (zejména policejních příslušníků) jen hemží. Do pomyslného telefonního seznamu tu patří nejen současní kolegové hlavní hrdinky, ale i její bývalý parťáci z předchozího působiště a zapomenout nesmíme ani na policistku ve výslužbě, která starý zločin vyšetřovala už v době dívčina zmizení. Že se v jejich zástupu neztratíte, na tom má klíčový podíl právě interpretace Martina Stránského.
Ten díky své výrazné hlasové variabilitě přiděluje každé z postav její vlastní způsob projevu, čímž jí vtiskne osobitý charakter. Vcelku se mu daří vyvarovat se i přílišného přehrávání u ženských postav, na které jsou od něj posluchači (zejména v humoristické literatuře) zvyklí. Ukazuje tak, že i příběh s ženskou hrdinkou může podat věrně a ne jako nechtěnou karikaturu. Přičtěte k tomu i obstojnou výslovnost anglických slovíček a vyjde vám, že pokud existovaly před poslechem nějaké pochybnosti, Stránský je brzy dokázal rozptýlit.
Pokud tedy chcete dát sérii s Erikou Fosterovou šanci, směle se pusťte do poslechu. Ale pokud jste dosud ještě neslyšeli předchozí dva příběhy, bude lepší začít jimi. Ne že by Temné hlubiny nefungovaly i samostatně, ale obsahují některé důležité spoilery, které objasní životní situaci hlavní hrdinky a proč se její postava ocitla na novém působišti. A pokud vás autorův styl zaujme, byla by škoda tyto podrobnosti znát předem.
