Alespoň to tvrdí Ryan Holiday ve své knize Klíčem je klid. Autor úspěšných mezinárodních bestsellerů, jejichž typickým průvodním rysem je potřeba odchýlit se od vlastního ega, zatížení vnějšími vlivy a cesta k vnitřní vyrovnanosti a soustředění, se tentokrát (ne poprvé, a jak ukazuje do češtiny zatím nepřeložená novinka, ani ne naposledy) obrací směrem k starověké filozofii. Konkrétně ke stoicismu, který současně obohacuje a prolíná s učením dalším – buddhismem.
Svým způsobem už všeříkající titul nabízí odpověď na naše hledání způsobu, jak být nejen efektivnější, ale především (byť ono se to de facto nevylučuje) žít v rovnováze a spokojenosti. Kruciální otázka se však okamžitě nabídne: jak ale toho klidu docílit?
Ne snad, že by poslech osmihodinové nahrávky vydané Audiolibrixem odpověděl vyčerpávajícím způsobem, přesto pozitivní hodnocení Holidayovy (audio)knihy neklamou: Klíčem je klid dokáže v nevelkém rozsahu až překvapivě dobře zformulovat řadu konkrétních přístupů, s nimiž si myšlenky a především kompletně náš postoj, který s myšlenkami pracuje (tvoří je a ony utváří jej), přenastavit. Mohli bychom to pojmenovat trendy slovem lifehack, jak ale sama kniha ukazuje, jde o postoje zformulované filozofy antického Řecka a Říma. A i když by se někdo mohl zaleknout, že něco tak dávného nemá přesah do dnešní uspěchané a technologicky zcela jinak postavené společnosti, Holiday takovou obavu rozpráší.
Stoicismus i buddhismus je životní filozofie, která nemá konkrétně určené časové hranice. Oba přístupy jdou natolik do podstaty přemýšlení a vypořádávání se se životem a sebou samým, že mohou platit pro manažera i zaměstnance ve fabrice. Nebudeme si nalhávat, pro řadu z nás mohou ale představovat komplikace: nejde totiž o prostou metodu, kterou lze vzít a aplikovat s osvojením několika málo návyků a nástrojů. V mnoha případech jde skutečně o elementární přehodnocení, jak se budeme k věcem/situacím kolem nás a v nás stavět.
Vzrůstající obliba stoicismu však napovídá, že poptávka po jisté míře life style jednoduchosti a oproštění od nežádoucích emocionálních reakcí tady je, vlastně jaksi logicky, s ohledem na tu přemíru informací a šumu, s nímž se denně potkáváme. I proto je Holidayova kniha velmi vítaným příspěvkem do tzv. osobnostně rozvojové literatury, už s ohledem na fakt, že může napomoci obrátit se směrem k filozofii, hlubšímu vhledu do starších pramenů a základním myšlenkám, jež formovaly myšlení o člověku a jeho bytí.
Audiolibrix začal s vydavatelskou činností vlastních audioknih teprve nedávno. Titulem Klíčem je klid si ale jistojistě už nyní u mnoha posluchačů připsal plusové body za dobrý výběr. Nezkrácené četby se chopil Ondřej Novák, který díky nedávno započaté spolupráci s Jan Melvil Publishing nebo třeba načtením novinky Neobyvatelná Země začal čím dál pevněji potvrzovat pozici atraktivní volby pro literaturu faktu.
Přesto je na zvážení, zda právě publikaci o klidu svědčí jeho poměrně rázovitější dynamika řeči. Především zpočátku audioknihy může být těžší přijmout to, jak Novák až přespříliš vkládá důraz do vět, i tam, kde to buď nemá opodstatnění, nebo kde bychom více čekali jistou „konejšivost”. Zacházení s hlasem, především ale s vnitřním rytmem a ukončováním vět či odstavců, by slušelo spíše tradiční motivační příručce, nikoliv myšlenkám, které nás vedou směrem k budhismu a stoicismu.
Aby to však nevyznělo nadbytečně kriticky, zdá se, že po prvních kapitolách, které jsou beztak spíše vstupem do problematiky, nachází Novákova interpretace větší míru balance mezi tím, jak člověka zklidnit, ale současně mu dostatečně srozumitelně pomoci spoluvytvořit odhodlání ke změně. A takový výsledek je v případě právě knihy Klíčem je klid rozhodně žádoucí.
