Benard Minier je autorsky rozkročený na mnoha frontách. Můžete ho znát jako tvůrce detektivní série s kriminalistou Martinem Servazem, ale také jakožto autora nevšedně brilantního románu, pocty americkému detektivnímu stylu, s názvem Zkurvenej příběh. V něm díky vydavatelství XYZ interpretačně zafungovala souhra otce a syna, herců Pavla a Prokopa Rímského.
Vše, co jsme hotovili k slavnosti, se k černému teď smutku obrací, zní citát z Shakespearova dramatu Romeo a Julie, kterým Minier uvádí svou poslední povídku. Nejenom z této však dýchá totální, nesmlouvavá beznaděj, ale především upřímnost, s níž se jí díváme do chřtánu. Jako bychom se dostávali k samému smyslu hororového žánru, kterým mimo jiné může být varování před zlem jako takovým. Už v zahajovací povídce s názvem Dark tourism se dozvídáme, že se nevyplácí pokoušet štěstěnu a po supím způsobu se chodit dívat jako do ZOO na místa tragédií těch, kteří štěstěnou obdařeni nebyli a krutě zde zahynuli. Podíváte se také například na nečekanou situaci sériových mučitelů, zažijete opravdu perverzní podobu a temnotu závislostní podoby rozkoše a projdete se vesnicí, odkud všichni zmizeli. V povídce Kočky, podle níž je nazvána celá povídková sbírka, pak zjistíte návod, jak spolehlivě zešílet.
Pro Jiřího Schwarze jako interpreta není audiokniha Kočky a 14 dalších povídek prvním setkáním s Bernardem Minierem. Mezi románovými thrillery tohoto autora, které Jiří Schwarz načetl, jsou velmi znepokojivé kousky jako Sestry, Na okraji propasti či Údolí. Tentokrát před ním stál úkol zachytit esprit velmi různorodých příběhů, některé mají až zádumčivě jednoduchou zápletku, jiné jsou komplikované a plné plné zvratů, některé působí děsivě až s odstupem a jiné jsou dějově odporné okamžitě. Minier má ve zvyku nezavírat před nechutnostmi světa oči a scény naturalistického násilí uchopuje Jiří Schwarz svým hlubokým barytonem až se surovým klidem. Právě klid a lehounká ironie, která chvílemi proklouzává ze Schwarzových vět, je devízou, kterou výsledku takřka třináctihodinové cesty přes výmoly brutality věnoval režisér Jakub Tabery.
Upozorňujeme, že tuto audioknihu není záhodno poslouchat v kuse, ale každý příběh je třeba nechat doznít v mysli už jen pro to, abychom si dopřáli čas na uklidnění. Jednotlivé povídky mají svůj speciální esprit a zabarvení, bojíme se při nich vždycky trochu jiným způsobem a spojuje je nepředvídatelnost děje a určitá autorská náročnost, kterou na své publikum Minier klade. Počítá totiž s určitým stupněm vzdělání, užívá literární a historické narážky, citace a v jednom případě si dokonce pohrává se samotnou formou povídky jako literárního útvaru, když ji jako prvek využije v zápletce. Vyprávěcí styl místy převrací až ke grotesce. Zmíněnou různorodost svým stylem četby Jiří Schwarz sjednocuje. Tento styl by se dal nazvat až chladnokrevným a látce mimořádně slušivým.
