Spolužáci Michal Souček a Filip Fialka jsou dva nerozluční kamarádi, kteří chtějí všem pomáhat. Mají s tím ale spoustu nepříjemností a jejich dobrý skutek pokaždé skončí katastrofou. Tentokrát se přímo po hlavě vrhají do tajů kouzelnického umění, aby se zbavili přezdívky „duchaři“, ke které jim dopomohl jejich spolužák Trpajz, a vůbec netuší, jaké důsledky to bude mít.
Velkou předností této série je snadná orientace v ději – autor Miloš Kratochvíl vždy na začátku každého dílu shrne události předchozích částí. Čtenář, v našem případě posluchač, se tak nemusí bát, že by se v příběhu ztratil.
Audioknižní podobu knihy vydalo Tympanum ve spolupráci s Mladou frontou v nezkrácené podobě v edici Načteno. Knihovna a tiskárna pro nevidomé Karla Emanuela Macana, kde původní nahrávka vznikla, nemá ale bohužel příliš kvalitní nahrávací studia. Kouzláci byli natočeni ve stereu, kvůli čemuž je ve verzi určené zrakově postiženým v obou kanálech slyšet sebemenší pohyb interpreta. Ve snaze tuto nedokonalost potlačit se Tympanum rozhodlo celou nahrávku převést na mono. Bohužel ani to se neukazuje jako šťastné řešení – hlas interpreta sice zní po celou dobu poslechu ze středu, došlo ale ke zdůraznění nízké kvality původního záznamu.
Zvláštností této audioknihy je zvukový efekt použitý při předčítání kouzel z knihy Čáry, máry, kuk, který zvukař založil na příjemném stereo echu. Posluchače pak jistě ještě potěší text jedné reklamy, pro který byl zvolen nádherný efekt připomínající zvuk linoucí se z televizní obrazovky.
Děti jednoznačně ocení, že jednotlivé kapitoly audioknihy jsou opatřeny hudbou. Její autor se snažil ve svých skladbách držet tématu knihy, takže v jednotlivých předělech můžeme postřehnout mávání hůlkou, vytahování věcí z klobouku, temné síly kouzelnické magie apod. Je ale škoda, že při smíchávání nebylo použito postupné zesílení hudebních předělů na koncích jednotlivých oddílů. Kapitoly jsou velmi krátké a když se v nich zničehonic objeví muzika, posluchače to spíš vyděsí a často v ní text i zanikne. Bohužel předěly zde víceméně neplní svoji funkci – přechod z jedné kapitoly na druhou, neboť poslední slovo interpreta většinou končí před samotným závěrem hudební skladby.
Filip Sychra, který Kouzláky načetl, se dokázal při čtení této audioknihy dokonale převtělit do myšlení malého chlapce. Skvěle rozlišuje jednání dětských hrdinů od dospělých autorit a nijak jednotlivé postavy nepřehrává. Prostřednictvím jeho hlasu se tak děti mezi sebou přou, perou nebo pošťuchují, dospělí je za to kárají a nebo se hádají. Jen občas lze v četbě zaslechnout lehké interpretovo zaváhání. Příhody jsou vyprávěny s humorným nadhledem, který v sobě mnohdy skrývá i ironický tón – to když se dospělí podle dětí chovají opravdu nemožně. Posluchač tak díky Filipu Sychrovi příběh doslova žije.
I přes drobné nedostatky se audiokniha Kouzláci poslouchá opravdu sama a více než tři hodiny stopáže utečou jako voda.
