Dvoudílnou inscenaci o celkové délce dvou a půl hodiny nastudoval legendární rozhlasový režisér Jiří Horčička, který od konce 80. let vynikal inscenacemi s ryzí poetikou a často ostrými střihy a rychlými přechody. I audioknižní posluchači mohou znát jeho Čapkovu Válku s mloky, Ašekanzyho Bylo to na váš účet, či soubor maigretovek s Rudolfem Hrušínským. S rozvojem stereofonie Horčička tento přístup zcela neopustil – příkladem je Let do nebezpečí z počátku 80. let, věnoval se ale rovněž velkým zvukovým plátnům v tradičním pojetí, kde nových zvukových možností naplno využíval. Za všechny můžeme uvést Vojnu a mír nebo právě Krále Leara, kde Horčička mohl díky stereu sugestivně ilustrovat například výpravu na lov nebo nelítostnou bouři, nemluvě o zcela jasných příchodech a odchodech postav.
Herecky je Shakespearův/Horčičkův Král Lear jednoznačně skvostem: titulní postavu představuje Martin Růžek, jeho dcery Alena Vránová, Růžena Merunková a Taťjana Medvecká. V dalších rolích lze slyšet Eduarda Cupáka, Jiřího Adamíru, Pavla Soukupa, Jiřího Plachého, Petra Kostku, Miloše Hlavicu, Bohumila Bezoušku – co jméno, to pojem. Nejen díky skvělým hlasům, ale i díky jisté režii Jiřího Horčičky působí rozhlasová inscenace dokonale kompaktně. Žádná z replik nezapadne, dialogy jsou jiskrné a monology ještě dlouho rezonují v uších a myslích posluchačů. Jde o Shakespearovský koktejl, ve kterém je vše, co má být: temnota, intriky, beznaděj, unáhlenost, bláznovství, zášť i smrt. Spolu s postavami tragédie, které se propadají do bažin zmaru, propadá se i posluchač, což jen dokazuje emotivnost inscenace, kterou z překladu Milana Lukeše pro rozhlas připravil Josef Hlavnička.
Nahrávka Krále Leara přináší radost z defilujících výrazných hlasů, z nichž mnohé už můžeme slýchat pouze prostřednictvím podobných skvostů ze zlatého fondu Českého rozhlasu. Lze je sice čas od času slyšet přímo v éteru, díky Radioservisu se k nim ale můžeme opakovaně vracet a vychutnávat si mistrovství neviditelného herectví.
