Lidskou ženou mezi divoženkami

Kristýnu Sněgoňovou si jak v rámci knih, tak audioknih, můžeme pamatovat díky její třídílné postapokalyptické sérii Město v oblacích, Země v troskách a Svět v bouři. Dále pak mnozí nejspíš znají sérii Legie, kterou pravidelně rozšiřuje s Františkem Kotletou. Když se ale vrátíme na začátek, ještě před román Zřídla, zjistíme, že právě tam, v roce 2018 se začal svět rusalek, divoženek a meluzín.

V knize Krev pro rusalku se dozvídáme o blíže nespecifikované válce, během níž vznikla ve střední Evropě jistá unie zvaná Pospolitost. Ta nakonec válku přežila, jelikož snad jako jediná onehdy nasadila do první linie víly – divoké a fyzicky zdatné bytosti, které tu nejspíš existovaly odjakživa. Vztah lidí k nim je však ještě dlouhá léta po válce značně nevyrovnaný a nic nenasvědčuje tomu, že by se jejich místo ve společnosti mělo změnit – a tak se víly dál pohybují na hraně zákona a často i za ní.

Román Krev pro rusalku vstoupil mezi audioknihy roku 2019 a četby se onehdy ujal Michal Jagelka. Marek Tarnovský tehdy pro Naposlech.cz o jeho interpretaci poněkud shovívavě napsal: „Nejde o to, že by Jagelka neuměl či nechtěl, ale o ten vzácný úkaz, kdy se dobrý herec a dobrá předloha jednoduše nepotkají.“ Pro srovnání, interpretace Krve pro divoženku trvá deset a půl hodiny, zatímco Jagelkova četba o třicet stran kratšího díla je o celých sedm hodin delší. Nicméně od té doby bylo s prózami Kristýny Sněgoňové konfrontováno dalších jedenáct interpretů včetně Vladislava Beneše, Martina Stránského, Martina Preisse nebo Kláry Sedláčkové Oltové a drtivá většina z nich se postarala o vynikající poslechový zážitek, leckdy jen těžko zapomenutelný.

Když se autorka rozhodla vrátit se po pěti letech do literárního světa, kde dravé víly stojí na okraji společnosti, jednou z nejpalčivějších otázek bylo, kdo se ujme četby. Sněgoňová pro účel nového románu nahradila Brno slezskou obcí poblíž Ostravy, místo na vodní rusalky se nyní zaměřila na horské divoženky a úlohu vypravěče svěřila zapálené a ambiciózní mladé kriminalistce. Hlas Elišce Blažkové, která slouží prvním rokem na oddělení Centrály speciálních činností, jež má na starost dohled na vílami, propůjčila Anita Krausová, divadelní, filmová a televizní herečka a rozhlasová moderátorka Radia Wave.
 

Krausová má s audioknihami i žánrem bohatou zkušenost, ostatně mohli jsme ji slyšet v nejednom krimi thrilleru, společně s Martinem Stránským načetla pro Témbr už sedm dílů série Rolfa Börjlinda jako Skočný příliv (2022) nebo Milosrdný samaritán (2023). Z českých děl interpretovala například Do tmy (2019) Anny Bolavé, velmi skloňovaná Těla (2023) Kláry Vlasákové nebo knižní podobu filmového snímku Úsvit (2023). Úkolu načíst Krev pro divoženku se ujala v pravdě s pečlivostí a nasazením. Na každé scéně je slyšet, že se na jednotlivé frekvence pečlivě připravovala, přesně ví, kam povede který rozhovor či gradace a daří se jí vytvářet klenutý oblouk významu i napětí. Stejně tak můžeme mluvit o tom, jak přesvědčivě se Krausové pod režijním vedením Heleny Rytířové daří identifikovat se s charakterem vypravěčky, což je u vyprávění v ich-formě obzvláště důležité. Tempo četby přitom není o nic rychlejší, než na jaké jsme zvyklí například u Jany Strykové. Příznivý dojem z audioknihy navíc podporuje fakt, že ve studiu Chevaliere, kde se na nahrávka pořizovala, se postarali o to, aby se hudba zakončující jednotlivé kapitoly tematicky vztahovala k vyústění poslední scény a v některých případech i k lokaci.

Audiokniha Krev pro divoženku je výsledkem zkušeného a zodpovědného přístupu k režii i četbě a vynikajícího citu pro ztvárnění charakteru vypravěčky. Díky tomu tento vskutku mrazivý krimi thriller, který nezapře vypravěčský um i etický rozměr, poskytuje vydatný posluchačský zážitek.