Sarkastická vlastní zpověď stárnoucího muže sžíraného pochybnostmi o sobě samém, hledající cestu ke své pubertální dceři, o kterou se stará ve střídavé péči, je proudem úvah, glos a událostí, které jsou nezřídka spíš malérem. Napsala (!) ji reklamní textařka a zkušená autorka literárního popu Iva Hadj Moussa, dříve známá pod jménem Iva Macků, původní profesí psychoterapeutka. Vlastně je v téhle větě vše, co bychom od podobné knížky očekávali: nenáročnou a vtipnou knížku se sice povrchním, ale přece jenom vhledem do duše protagonisty. Je vlastně obdivuhodné, že se ženská autorka v převážně konzervativním prostředí českého veřejného prostoru pustila do románu, který je vyprávěn ich formou mužem.
Některé situace, do kterých svého hrdinu (ale i množství vedlejších postav) autorka staví, jsou až potměšilé a skoro až budí soucit. Je proto určitě dobrou zprávou, že oddychový román se jako správná knížka pro letní odpoledne nebo audio pro příjemnou podzimní procházku nikterak neutápí v beznaději a na konci se dokonce blýská na lepší časy.
Stylisticky není kniha nijak objevná, ale je napsána obratně. Občas se sice dovídáme banality ((„noc je ještě mladá, jenomže nám už není dvacet“, (zrcadlo) „mi zjeví krutou pravdu“, „večer si jako řádnej občan pouštím porno“)), ale není to nic, co by tahalo za uši přespříliš: zvuková verze knihy totiž dokáže mnohý podobný nedostatek předlohy zamaskovat čistě tím, že interpret dodá příslušné větě třeba sarkastický nebo ironizující nádech.
Oním interpretem ve společné produkci knižního nakladatele Host a Audiotéky je Leoš Noha. Tento nepřehlédnutelný člen pražského Divadla na Zábradlí a rovněž frontman home metalové kapely Buzerant je ilustrativním příkladem toho, jak moc je pro herce prospěšné, když se k nespornému talentu přidá i originální a na pohled trochu rozervaná osobnost. K textu Těžkých duší si stěží můžeme představit vhodnějšího interpreta.
Noha je na rozdíl od protagonisty románu self-made man, který se od osvětlovače v ústeckém Činoherním studiu přes maličké role vypracoval navzdory zřetelné vadě řeči v jednoho z nejvyhledávanějších (nejen) komických typů v české filmové a televizní tvorbě (připomeňme filmy Protektor nebo Mistři!, seriál a následný film Okresní přebor nebo televizní seriály Helena a Vzteklina). Přesto se zdá, že se s vyhořelým Johanesem sžil naprosto úžasným způsobem.
Pod vedením kmenového režiséra vydavatelské divize Audiotéky Ondřeje Černého vypráví Johanesův příběh s jiskrou spiklenectví a obrovským pochopením pro charakter vypravěče, takže si posluchač může dovolit ten luxus, že mu interpret a vypravěč dokáže splynout v jedno. Protože přes všechny zašumlované hlásky a špatné sykavky působí Nohův výkon stoprocentně autenticky, což je u tohoto typu prózy a tohoto pojetí interpretace alfa a omega úspěchu.
I když se nejedná o nijak objevný, hluboký či třeskutě vtipný román, lze ho jako solidní oddechový titul vzít na milost. Ve zvukové verzi pak ale díky Nohovi působí ještě mnohem, mnohem líp.
