Heinz-Peter Röhr se může prokázat více než třicetiletou praxí psychoterapeuta, zároveň je i autorem 14 knih. Tyto obsáhlé práce jsou v nabídce psychologických publikací vzácné tím, že je vyhledávají jak samotní psychoterapeuti, tak ti, jejichž životní téma knihy zpracovávají, a kteří chtějí lépe porozumět sami sobě. Nezřídka je však Röhrova kniha ku pomoci i členům rodiny či lidem z bezprostředního okolí člověka, žijícího s popisovaným syndromem. To je velkým přínosem právě u titulu Závislost, v níž můžeme sledovat i problematiku spoluzávislosti. Nezřídka právě také tito lidé, tedy partneři, rodiče či sourozenci, často potřebují terapeutickou podporu. V tomto směru je funkční rovněž druhý zmiňovaný titul, Hraniční porucha osobnosti.
Hlas oběma audioknihám věnoval Miroslav Černý. Röhrovy knihy jsou složeny z rozprav autora, popisů kazuistik či přímo deníkových záznamů klientů kliniky, v níž působí. Ústředním prvkem, na němž Röhr vysvětluje archetypální zákonitosti vzniku psychických poruch, jsou totiž pohádkové příběhy. Právě pohádka jako biblioterapeutický prostředek a symbolická moudrost orální literatury je zde předkládána jako klíč k poznání. Pro interpreta je pak příležitostí poutavě přednést v non fiction audioknize děj epický a umělecký. Miroslav Černý toho využívá, plynule přechází z odborného textu do pohádkového žánru a dá-li se říct etickým způsobem znázorňuje konkrétní příběhy Röhrových pacientů. Tato citlivost je mimořádně podstatná právě u témat, které mohou vést ke stigmatizaci.
V audioknize Hraniční porucha osobnosti je vypovídajícím pohádkovým materiálem příběh zvaný Janježek, zachycený bratry Grimmy. V jeho předchozích audioknihách, které jsou k dispozici, je to například Princezna husopaska (Závislé vztahy), či Kožešinka (u nás známější jako pozměněná verze pod názvem Princezna se zlatou hvězdou na čele) v díle Zneužití. Závažnost témat vyžaduje od narátora osobní účast a současně tón odbornosti. Miroslav Černý naplňuje kvalitně tyto atributy v zájmu srozumitelnosti sdělení. Jeho úkolem je nejen dříve zmíněné, ale i vyjádření pravd, které by za jiných okolností zněly pateticky až neživě. Tak se dozvídáme například v pojednání Hraniční porucha osobnosti, hovořící o lidech, kteří se nikdy necítí být dostatečně milováni, trpí věčným syndromem opuštění a city druhých se stále znovu beznadějně pokoušejí vynutit: „Láska je dítětem svobody.“ Díky Černého jemnému vkladu máme možnost rozumět mechanismu vzniku osobnostních poruch či následků traumatických událostí a porozumění pak je prvním krokem na cestě ke zbavení se patologických vzorců.
