Téma Radúze a Mahuleny je u českých posluchačů velice oblíbené. Jen v rozhlase bylo natočeno hned několikrát, přičemž jedna z těchto nahrávek byla v roce 2017 vydána Radioservisem. V tomto případě se ale nejednalo o Zeyerovu verzi, nýbrž text, který přímo pro rozhlas napsal Jan Berger. Premiéra se konala už v roce 1973 a pro tuto verzi je příznačný důraz na mluvené slovo a ctění specifik čistě auditivního média. Kostra známého příběhu s menšími obměnami (Mahulena se například promění v kámen) zůstala zachována, Berger se však navíc soustředí na intriky a čáry královny Runy a dává této postavě více prostoru.
V roce 2011 vydal reedici Radúze a Mahuleny také Supraphon, přičemž poprvé byla tato verze vydána už v roce 1958 na gramofonové desce. Přestože je nahrávka co do kvality a herectví trochu poplatná době, je nutné ocenit, že až na drobné nutné škrty bezezbytku ctí Zeyerův text a zároveň že se poměrně velkým dílem opírá o scénickou hudbu Josefa Suka. Jedná se tedy o raritu, jejíž poslech sice na jednu stranu vyžaduje vysokou míru soustředění, avšak na druhou nabízí neopakovatelný posluchačský zážitek. Mimochodem, tato nahrávka není jediná, která se Sukovou hudbou pracuje, v rozhlase byla použita hned několikrát.
Nejnovější audioknižní verze od AudioStory se v zásadě drží Zeyerovy hry, však i v tomto případě mají na výsledném tvaru obrovský podíl hned dva upravovatelé. Autorem původního scénáře je Dimitrij Dudík, který Zeyerův příběh nejen zkracuje, ale zároveň se jej snaží přiblížit dnešnímu recipientovi. Ve spolupráci s Danielem Tůmou byla Zeyerova předloha doslova přepsána do současného jazyka, význam vět se však nemění. Text je soustředěn na hlavní dějovou linku Radúze a Mahuleny a zároveň je v něm posílena role Prologu. Dimitrij Dudík z něj udělal vypravěčku (hraje Růžena Merunková), která posluchače (narozdíl od Zeyera) celým příběhem provází. Často popisuje prostředí a také odhaluje to, co se stalo ve zkrácených scénách. Přestože jsou úpravy razantního rázu nelze říct, že bychom jako posluchači o něco zásadního přišli, pomineme-li Zeyerův básnický jazyk, který vlivem své složitosti není v současnosti příliš dobře uplatitelný v audiotvorbě.
Režisérka Jindřiška Nováková si dala s výběrem herců opravdu záležet. Rozhodující pro ni byla nejen barva hlasu, ale zejména schopnost interpretů vcítit se do jednotlivých postav. Celkem v audioknize uslyšíte osm herců. Klára Oltová svou Mahulenu představuje jako zpočátku naivní dívku, která je pro lásku ochotna obětovat i svůj život, později se však do jejího hlasu promítá hořkost a smutek z kletby, kterou na zamilovaný pár seslala její matka. Vojtěch Hájek v roli Radúze je nejprve poněkud drzým floutkem, kterému však velice brzy učaruje krásná Mahulena. Tato zamilovanost se ve spojení s trýzní, kterou Radúz v tatranském království zažívá, odráží v hercově interpretaci. Následná kletba do Hájkova hlasu vnáší jistou netečnost a zoufalost, kterou po zlomení prokletí opět vystřídá zamilovanost a radost z opětovného shledání. Třetím výrazným hlasem je Simona Postlerová v roli Runy. V hereččině interpretaci je patrná zášť a úskočnost, které tuto v podstatě jedinou negativní postavu profilují jako lásky neschopnou „čarodějnici“, která i sebemenší prohřešek tvrdě trestá. Je to právě Postlerová, kdo má největší zásluhu na dramatičnosti celé nahrávky. Bohužel výkony všech interpretů někdy trochu zastírá/kazí poměrně hodně explicitní zvukový podkres některých scén. Tato podbarvení zní často uměle a ne úplně vhodně doplňuje mluvené slovo.
Na „novém“ Radúzovi a Mahuleně od AudioStory je vidět, že tvůrci přemýšleli nad cílovým posluchačem a vzali také v potaz již existující nahrávky, od kterých se snažili odlišit. Díky tomu vznikla audiokniha, která dokáže velice příjemným a hlavně současným jazykem zprostředkovat Zeyerova Radúze a Mahulenu.
