Jeden z rozdílů je, že jeho jezdec hlavu má a morduje jenom zasnoubená děvčata. Na tuto kostru ale Jaroněk navěšel o dost košatější příběh, než je ten Irvingův. Především slovo „slovanská“ v názvu díla není náhodné a zcela jasně naznačuje, že se tady bude pracovat s pohanskou tematikou.
Základní dějová linka románu se točí kolem veterána Henslinga, který se po deseti letech vrací do rodného Zlína. Zanedlouho je pověřen, aby vyšetřil děsivé vraždy mladých neprovdaných žen. Pátrání mu ale začne odhalovat i vlastní znepokojivou minulost.
Audioverze knihy Petra Jaroňka vyšla v nakladatelství Čti mi!, které k interpretaci přizvalo Ondřeje Halámka. Bohužel nešlo o nejšťastnější výběr. Od prvotních tónů ponuré hudby se dá předpokládat, že posluchače čeká temný a místy snad i děsivý příběh. Vypravěč a zároveň hlavní hrdina Hensling by měl vystupovat jako nejsilnější postava příběhu, v podání Ondřeje Halámka ale často působí poněkud nevýrazně. Především v první polovině knihy, do doby, než se Hensling začíná dovídat víc o svém původu, je Halámkův přednes lehce unylý. Často sice ztišuje hlas, aby navodil tajemnou atmosféru, jeho nepříliš intenzivní intonace ovšem jinak napínavé vyprávění spíše zabíjí.
Vzhledem k tomu, že za všechny postavy mluví Halámek téměř stejně, v složitějších dialozích se těžce rozeznává, kdo si právě vzal slovo. Drobnými pomůckami občas bývají specifické zvukové projevy, například pravidelné odkašlávání, které využívá při jednom z aktérů, které ovšem nejsou tak časté. Četba je zejména při delším poslechu monotónní a po jisté době začne posluchač postupně ztrácet pozornost.
Druhá polovina knihy však zdatně vyvažuje nedostatky té první. Jako kdyby hlavní hrdina, autor a s nimi i herec chytili druhý dech. Nejenže je samotný děj svižnější, ale i jeho zvuková podoba značně kvalitnější. Halámek se tady vyvaroval většiny chyb z předešlého vyprávění, a i když je jeho hlas pro tento typ příběhu pořád poměrně slabý, dokáže to kompenzovat značně zapálenějším projevem. Mnohem výrazněji také pracuje s postavami – každá získává svůj charakter a pro posluchače je jednodušší nejenom orientovat se v ději, ale zároveň si ho spolu s hrdiny užívat. Velkým pomocníkem je přitom hudba Jakuba Pachola. Její temné tóny dokážou rychle navodit tísnivou atmosféru a přenést posluchače na místo dění.
Ospalá slovanská díra má už ve své literární podobě své nedostatky, audioverze je však bohužel ještě doplňuje dalšími. I přes ně se však jedná o zajímavý počin se vcelku vydařenou interpretací, který hlavně při poslouchání pod dekou a za sychravého počasí dokáže velmi příjemně rozehřát.
