Jednou z celé řady takových je i rozhlasová adaptace divadelní komedie Les Alexandra Nikolajeviče Ostrovského z roku 1976 v režii Jiřího Rolla. Dva provinční herce, komika Šťastlivce (Lubomír Lipský) a tragéda nešťastlivce (Luděk Munzar), svede dohromady společný zájem – nalezení angažmá. Rozhodnou se na čas si odpočinout a uchýlit se na statek tragédovy příbuzné, statkářky Gurmyžské (Světla Amortová), která se snaží připravit svou vzdálenou příbuznou (Marta Vančurová) o dědictví. Nikdo ještě netuší, jak jejich přítomnost zamíchá osudy zúčastněných.
Ostrovského komedie Les je vlastně kritikou lidské malosti, chamtivosti, ale zároveň je i určitým výsměchem prázdnotě slov, přeceňování nadřazenosti rádoby umělců nad prostými lidmi. Nejde o komedii třeskutou, jaké známe u Gogola, či sžíravě pichlavou, jaké známe u Čechova – je to spíš tragikomedie balancující někde mezi zmíněnými typy. Tragično je zde zastoupeno zoufalými činy, ke kterým jsou někteří aktéři naprostou beznadějí puzeni.
Co se týče rozhlasového provedení, musíme si uvědomit, v jaké době vzniklo. Sedmdesátá léta, zejména jejich druhá polovina, příliš nepřála rozhlasové invenci – byl to z hlediska realizačního tak trochu návrat do let padesátých. Jistě, i v této době čas od času vzniklo něco mimořádného – vzpomeňme zvuková plátna Jiřího Horčičky Vojna a mír či Zvonokosy – ale většinou vznikaly inscenace tradiční, řemeslně sice kvalitně odvedené, ale takřka ničím nerezonovaly a nebyly zapamatovatelné.
Bohužel to platí i o nahrávce Ostrovského Lesa, byť její režisér Jiří Roll platil v šedesátých letech a počátkem let sedmdesátých za režisérského mistra komedií. Zde se ale veškerá volnost vytratila, rozverné herectví bylo nahrazeno křečovitým přehráváním a zbytečným tlačením na pilu. Je to evidentní hlavně u kádrové posily Světly Amortové, jejíž projev nejenom že nelahodí uším, ale působí toporně a tam, kde má vyjádřit emoce, Amortová silně přehrává.
Přesto se v Lese ale najdou výkony, které potěší. Axinija Marty Vančurové je ztělesněním vzdoru, který soupeří s naprostou odevzdaností s nepřejícím osudem. Z projevu mladičké Marty Vančurové slyšíme vše, co role přináší. Nešťastlivec Luďka Munzara působí příliš přepjatě a teatrálně, ale je zřejmé, že jde o režisérský záměr vyjádřit karikaturu umělce, který své kvality silně přeceňuje. Potěší i angažmá Lubomíra Lipského, který se sice tu a tam v rozhlasových inscenacích objevoval, ale rozhodně ne tak často. Jistý prvek komična přináší do nahrávky i Čestmír Řanda v roli zpupného obchodníka Vosmibratova.
Lze říct, že Les je inscenace sice průměrná, ale některé herecké výkony ji alespoň trochu posouvají na vyšší úroveň.
