Svého hrdinu v něm nechává tak trochu cestovat v čase, protože případy, které řeší na různých místech středověké Evropy, se odehrají v rozmezí čtyř století. To samozřejmě nepředstavuje žádný problém, protože mezi zásadní žánrové ukotvení obou zmíněných knih patří vedle historické detektivky také fantasy.
Soubor Lionet & jiné podivné případy otvírá důvtipná duchařská povídka Případ věčného studenta, která je umístěna na oxforskou univerzitu v roce 1437 a v níž Lionet vyšetřuje třicet let starou vraždu a rozsoudí vášnivou akademickou disputaci dávno mrtvých profesorů. Následně úroveň možná trochu klesne v povídce točící se kolem výroby nápoje lásky Případ tajemné mandragory, která už vyšla v roce 2003 v rámci antologie Klášter slasti. Odehrává se však v nádherně popsaném středověkém Yorku a právě barvitost popisů a sympaticky zdůrazněná nadsázka způsobují, že i přes slabší zápletku povídka pořád stojí za poslech.
I následující text Případ osla canterburského už mohou posluchači znát z dřívějšího vydání, tentokrát z antologie českých fantasy autorek Žena se lvem (2016). Tentokrát se naopak jedná o první z vrcholů souboru, propracovanou šarádu o zavražděném převorovi canterburského kláštera. Církevní půdy se týká i následující Svatý, který ztratil hlavu, v němž nás autorka vezme do irského Kilkenny, kde ztracená relikvie ohrožuje otevření nové katedrály. Jde o lebku svatého Canice (Kennetha), patrona trosečníků, a právě v téhle povídce je asi nejlépe pozorovatelná zručnost, s jakou autorka dokáže pospojovat historická fakta s legendami i vlastní fantazií. I tato povídka se objevila už dříve, konkrétně v antologii Písně temných věků (2005), kde vyšla pod názvem Přátelé se neopouštějí.
Do renesanční Prahy, kde na kamenném mostě každý den zahyne člověk následkem úderu blesku, je zasazen Případ boží spravedlnosti, zručně napsaný příběh vydaný původně v roce 2020 ve sborníku našemu hlavnímu městu věnované fantastiky Legendy: Praga mater urbium. Další renesanční zastavení předkládá autorka v povídce Sedm jednou ranou. Vydáme se do lázeňského města Bath poblíž Bristolu, v němž se Lionetův známý, lékař Faintree, pokouší rozluštit původ smrtelné choroby, na kterou zemřelo sedm mužů poté, co spatřilo přízrak záhadné ženy.
Melancholická povídka Anděl, co netrefil do nebe se odehrává v Londýně v roce 1309. Zde do mostní věže narazí zdánlivý anděl, ve skutečnosti však zavražděný šlechtic, jehož výtečně popsaný rozporuplný charakter je hlavním důvodem, proč se jedná o druhý vrchol souboru a zřejmě i o jeho vůbec nejlepší text, takový, který má hloubku a pod slupkou kratochvilného čtení vybízí k mnohým úvahám. Knihu uzavírá příběh Muž, který byl sněden kočkou umístěný do jihoanglického Glastonbury, dnes proslulého slavným hudebním festivalem. Zde Lionet řeší dvojnásobnou vraždu a jde naopak o příběh, který patří k těm humornějším i bizarnějším.
Každou povídku doplňují Dodatky pro zvídavé, které uvádějí některé motivy na pravou míru či je dávají do správných souvislostí, ale občas zde Šouflová odhalí i své inspirační zdroje. Knihu zdobí především svěží, na drobném, možná až nenápadném slovním humoru založený způsob vyprávění s množstvím trefných přirovnání či nadsázky („vše, co mělo sukně – kromě kněžstva – Mikuláši padalo do náruče se zázračnou lehkostí“, „hudebníci budou <jednou> slavnější než králové a nebudou moci odejít ani na latrínu, aby je zdivočelí milovníci hudby nepronásledovali“ atd.) a zdobnými popisy.
V podání jednoho z nejoblíbenějších audioknižních interpretů Aleše Procházky dostává psaní Jany Maffet Šouflové poprvé doopravdy profesionální zvukovou podobu. A to při vší úctě k Jiřímu Pobudovi, který načetl předcházející Svitky, i k jeho nesmazatelné stopě, kterou zanechal mezi milovníky mluveného slova ještě jako nadšený amatérský vypravěč. Procházka výborně odstiňuje jednotlivé části vyprávění a přímé řeči, dokáže vhodnými prostředky zdůraznit tu vtípek, tu důležitou informaci skrytou v textu – a posluchač se tak v přece jen delších povídkách (jedna trvá v průměru dvě a čtvrt hodiny) neztrácí a může se plně soustředit na vtipný jazyk i důvtipný děj.
Za nahrávkou knihy, kterou v papírové podobě vydaly sympatické Straky na vrbě, stojí obvyklý tým vydavatelství Tympanum a studia Soundguru, opravdová záruka dokonalého poslechu. Režisér a zároveň mistr zvuku Nikolaj Ivaskiv nechává Procházku číst vlastně tak, jak je u něj obvyklé, a jeho skvělý výkon jen tu a tam doplní vhodně zvolenou hudbou.
