Pokud vás detektivky míjejí, možná netušíte, o kom je řeč. Mezi těmi posluchači, kteří bez Holmesovy lovecké čapky neudělají ani krok, ale není třeba Dominika Dána představovat. Současný nekorunovaný král slovenské detektivky chrlí jeden román za druhým a takřka vždy se s ním strefí přímo do černého. Proto jeho věrní příznivci pokaždé napjatě očekávají další titul z oblíbené série z kanceláře 141.
Horká novinka, List zo záhrobia, se vrací na počátek devadesátých let, kdy po sametové revoluci přišla velká amnestie. Díky ní se na svobodu dostali kromě politických vězňů i mnozí kriminálníci, kteří okamžitě po svém propuštění začali páchat nové, mnohdy velmi brutální zločiny. Příslušníci Veřejné bezpečnosti se tou dobou potýkají s problémem, zda je nově vznikající policie přijme nebo zda se jich jako služebníků starého režimu zbaví. Vylepší jejich pozici, když se jim podaří dostat recidivisty zpět za mříže?
Druhá audiokniha, Sára, vyšla knižně jako teprve čtvrtá autorova kniha, zasazením do roku 2002 však naopak patří v chronologii série k těm nejmladším. Příběh se točí kolem postavy vlivného bankéře, který byl nalezen ve své vile s prostřelenou hlavou. Zdá se, že po sobě pachatel důkladně zametl všechny stopy, poté ale přijde detektivům poštou balíček s videokazetou, na níž je záznam z vraždy. Muže na videu všichni kriminalisté dobře znají a nemohou věřit svým očím. Je možné, aby vraždil jeden z jejich řad?
Vydavatelství Publixing se i tentokrát přidrželo osvědčeného receptu, tedy kvalitní interpretace a téměř nulového hudebního doprovodu. Především zásluhou Mariána Geišberga jsou i u nás audioknižní dánovky tak populární. Zkušený slovenský herec už má všechny postavy z této série a jejich charaktery v malíku a v obou audioknihách podává skvělý výkon. Popisy vražd a násilí čte chladně a s odstupem, naopak ožívá při scénách ze soukromí policistů, kde může využít hravého jazyka, kterým jsou knihy psány.
Přesto mu subjektivně vzato více sedl List ze záhrobia, v němž se mu rozevřelo širší pole k uplatnění hereckých schopností. Vyjadřování zločinců, kteří nepatří mezi inteligenční výkvět národa, stejně jako větší nadílka svérázných postaviček a jejich emocí, přináší větší potěchu pro ucho, než poměrně přímočarý případ z finančního světa, v němž spolu jednají kultivovaní bankéři s uhlazeným chováním. V Sáře navíc trvá poměrně dlouho, než se na scéně objeví oblíbené postavy kriminalistů. Dán se zde soustředil možná až příliš na expozici příběhu a pozadí zločinu, než na samotné pátrání. V obou knihách se naštěstí opět dočkáme oblíbeného postupu, spočívajícího ve spřádání více zdánlivě izolovaných vláken příběhů, které se až na konci spletou do jediného pevného celku.
I když z takto přímého porovnání vychází o chlup lépe Dánova nejnovější kniha, rozhodně to neznamená, že byste měli Sáru opomenout. Autor jen zkrátka zraje jako víno a za léta praxe vypiloval své postupy tak, aby co nejlépe vyhověl svým čtenářům. Stejně tak Marián Geišberg se jako jeden z mála slovenských herců dokázal vklínit mezi ty nejpopulárnější české interprety, ba v lecčems je i zastínit.
