Mezi audioknižní produkcí se příliš často nevyskytují záznamy živých vystoupení. Správně by spíše měly patřit do škatulky mluveného slova a ne přímo audioknih, ale puristé prominou, pojem audiokniha už je dnes takřka všeobjímající a zahrnuje jak jednohlasé či vícehlasé četby, tak výpravné dramatizace, zvukové podoby divadelních her, umělecký přednes poezie či právě záznamy za přítomnosti publika natáčeného čtení humoristických povídek. V tomto ohledu je díky spolupráci bratří Krausů nejaktivnější vydavatelství Fonia, které takto připravilo již třináctý titul, nazvaný Literární novinky.
Společné mají to, že jde o živé záznamy představení z pražské Violy, při nichž Ivan Kraus vybírá ze své obsáhlé povídkové produkce tematicky laděné kousky, které pak spolu spolu se svým bratrem Janem čtou, podle slyšitelných reakcí v pozadí, dychtivému publiku. V minulosti tak došlo na téma Vánoc, dovolených, či fenoménu televize. Nyní tedy přišly na řadu glosy, týkající se spisovatelů, kritiků i literatury vůbec.
Jako obvykle jsou povídky na několika místech doplněny poznámkami některého z bratrů, které pro posluchače představují cenné střípky, zasazující fantasticky znějící povídky do někdy až děsivě realistického, jindy vpravdě tragikomického rámce. Tentokrát se po četbě povídky Lektorský posudek rozpovídal Jan Kraus o tom, jak před lety sám kdysi dostal nelichotivý komentář k jedné povídce, kterou zaslal do některé z tehdejších redakcí, která brala popisované reálné události jako nepřiměřenou a nepovedenou snahu o nadsázku. Znalci do značné míry autobiografických povídek Ivana Krause například ze sbírky Číslo do nebe ale vědí, že v rodině Krausových bylo nemožné na denním pořádku a o bizarní a neuvěřitelné historky tu nikdy nebyla nouze.
Jan i Ivan Krausovi čtou příběhy staršího z nich v naprosté symbióze, byť každý tak trochu po svém. Ivan je více ovlivněn autorstvím textů, Jan si zase dovoluje více povídky „zahrát“, navíc je patrné, pokud si některé z popisovaných událostí sám vybavuje z vlastního dětství, a tyto pasáže pak čte s ještě větším zaujetím a pobavením. Stejně jako u předchozích nahrávek z této volné řady, není ani Literárním novinkám prakticky co vytknout. Doporučit je lze nejen fanouškům obou pánů, ale i milovníkům humoru klasického střihu obecně, protože atmosférou tyto dýchánky ve Viole nemálo připomínají úspěšné čtení povídek během představení dvojice Šimek-Grossmann.
