Herec Martin Preiss, kterého výraz pokerového hráče kdysi vynesl do moderátorského křesla soutěže Chcete být milionářem?, disponuje hlasovým projevem, jenž detektivnímu příběhu sedí. A to i v případě, že hlavního hrdinu Joa Lynche, který je současně vypravěčem knihy Lži, vylíčil britský autor T. M. Logan jako naivního ňoumu.
Spisovatel ve své prvotině nezapře, že se dlouhá léta živil jako novinář, pátral po pravdivých informacích a snažil se rozlousknout, kdo mu říká pravdu a kdo mu lže. Jenže samozvaný detektiv Joe je učitel, a navíc bývalý sportovec, muž nevýrazný, bez většího zájmu o technologické novinky a sociální sítě. Je spokojený ve své každodenní rutině a zcela soustředěný na svého synka Williama. Do pátrání se pouští pod vlivem neblahých okolností a s podezřením, že mu všichni lžou, se smiřuje jen velmi neochotně.
Nakladatelství Bookmedia nespolupracuje s Martinem Preissem poprvé a zkušený dabér i tentokrát ukazuje, že umí jemně odlišit postavy mužské a ženské, stejně jako se zhostit dětského partu malého klučiny. Jeho výslovnost je přesná, nespěchá, hlubší plný tón si rezervuje pro vypravěče. Škoda že nejsou přenositelné tak často zmiňované přízvuky. Vždyť pro Angličany je tak životně důležité, zda má dotyčný ostrý londýnský akcent nebo vyrůstal o sto kilometrů dál. Překladatelka Magda Cindričová, známá především čtenářkám oddychových romantických příběhů, se však do takových jazykových nuancí nepouští.
Z popisu na webu nakladatelství Bookmedia nebo Audiotéky, která zvukovou verzi Lží nabízí, se žádné podrobnosti o autorském týmu nedočteme. Konvenuje to bohužel s posluchačským dojmem, že narátor byl na knihu sám. Opakující se hudební zakvílení na začátku kapitol žádný velký přínos pro zážitek z audioknihy nepředstavuje.
Nekrácená verze neumožňuje prokousat se rychleji k rozuzlení. Na rozdíl od čtení posluchač na poslední stránku nepřelistuje a trpělivě knihu doposlouchá. Ať už v závěru vykřiknete „To jsem nečekal!“ nebo „Tušila jsem to již dlouho!“, jisté je, že zvědavost vás donutí pustit si několik finálních kapitol na jeden zátah, i když by bylo rozumnější rozdělit si poslech na víc částí. A třeba to bude mít i nějaké pozitivní vedlejší účinky, jako bylo v mém případě spontánní rozhodnutí upéct po půlnoci broskvový koláč. Věřit mi, že jsem to udělala jen a jen z lásky k rodině, mi nemusíte.
