Zájemci o Gottovu auditivní biografii mají aktuálně k dispozici tři zdroje.
Tím prvním je osmidílný audioseriál Gotťák z produkce vydavatelství Audionaut, v němž se hudební publicista Pavel Klusák na přelomu let 2021 a 2022 a ploše zhruba 5 hodin snažil zbavit zpěvákův životopis fám, polopravd a legend. Autor je ve svém pořadu jakýmsi průvodcem, který představitelce mladší generace, představované Terezou Dočkalovou, osvětluje fenomén Gott a ukazuje jeho život v časových, kulturních a společenských souvislostech. Velkou devizou tohoto zpracování je použití hudebních a písňových citací, čímž podcast maximálně naplňuje možnosti zvukového média a současně je dostatečně srozumitelný a atraktivní i pro ty, kteří s Gottovým repertoárem nejsou dopodrobna seznámeni.
Druhým gottovským audio počinem se letos v červnu stala zvuková podoba publikace Pavla Klusáka Gott: Československý příběh, za kterou autor získal v roce 2022 cenu Magnesia Litera za publicistiku a v kategorii Kniha roku. Klusák v ní podává komplexní obraz Karla Gotta, který už před vydáním knihy rozehrál ve výše zmiňovaném audioseriálu Gotťák. Audiokniha je v porovnání s podcastem co do rozsahu dvojnásobná, chybí však hudební ukázky a přestože se vydavatelství OneHotBook snažilo zařadit do nahrávky i archivní záznamy (většinou z televizní či filmové tvorby), skladby známé z Gottova repertoáru zaznívají často bez souvislostí, jen ve formě hudebních variací jako předělové jingly mezi kapitolami. Přestože jde tedy o zpracování stejných podkladů, lze Klusákův audioseriál a jeho audioknihu v majoritní interpretaci Vasila Fridricha vnímat jako dvě odlišné formy, přičemž každá má své opodstatnění.
Do třetice se posluchači mohli za Gottovým životem ohlédnout na rozhlasových vlnách díky letošnímu prázdninovému projektu Českého rozhlasu Gott navždy, který poprvé představil audiopodobu velké části zpěvákovy autobiografie Má cesta za štěstím v interpretaci Igora Bareše a s hlasem Karla Gotta vytvořeným s využitím umělé inteligence. Přestože se četba na pokračování se svými 49. díly řadí mezi to nejrozsáhlejší, co v Českém rozhlasu vzniklo, kompletní kniha vyšla v audiopodobě až na konci září pod hlavičkou vydavatelství Karel Gott Agency, které stojí i za tištěnou podobou publikace. Má více než 30 hodin a jde o tutéž nahrávku četby, která vznikla v ČRo s Igorem Barešem v režii Aleše Vrzáka. I s onou umělou inteligencí. Bohužel.
Právě na pokročilé hlasové syntéze, díky níž k posluchačům jakoby ze záhrobí promlouvá sám božský Karel, byl celý projekt Gott navždy postaven. Český rozhlas mu udělal obrovské promo, vytvořil dokonce své desatero pravidel pro práci s hlasovou syntézou a do mnohaměsíční práce zapojil odborníky z plzeňské univerzity a společnosti SpeechTech, několik zvukových mistrů, samotného šéfrežiséra, jednoho z nejvyhledávanějších současných interpretů a pochopitelně další své pracovníky. Cílem bylo ukázat, co vše je dnes již možné a že je umělá inteligence schopna promluvit hlasem, který je všeobecně znám a mnohými milován. Muselo to dát příšernou práci. A přitom taková blbost.
Prezentovat možnosti dnešních technologií a umění zvukových designérů lze přece i v menším měřítku, než v jakém se do toho vrhnul Český rozhlas. Snad by postačilo nechat uměle inteligentního Gotta promluvit jen v úvodu četby a ušetřit jistě nemalé finanční a časové náklady. Zejména když pasáže, které „čte Gott“, nemají v textu žádné zvláštní postavení – jde pouze o vybrané části, patrně tak, aby v každém dílu četby zaznělo několik vět hlasem Karla Gotta. Dlužno uznat, že tempem se oba interpreti skvěle doplňují a přechod od živého Bareše k umělým pasážím příliš neruší, a to přesto, že jsou vždy už dopředu avizovány hudebním podkresem. Kde je ovšem výkon „jakožegotta“ naprosto nepřesvědčivý, je intonace – tu sama umělá inteligence neumí a nevykouzlí ji ani mistři zvuku, i když mají k dispozici 60 verzí každé věty. Úmorná práce někdy přináší uspokojivý, častěji však zcela nedostačující výsledek, zejména pro četbu literárního díla ve veřejnoprávním rozhlase. Bývali jsme zvyklí na mistrovské výkony, nyní Český rozhlas vytvořil paskvil, který průměrně náročného posluchače tahá za uši, u shovívavých vzbuzuje rozpačitý úsměv, a vznětlivé koncesionáře přivádí k nepříčetnosti.
Co do obsahu je Gottova autobiografie spíše vzpomínkovou knihou, než aby za sebe kladla fakta a objektivní informace. Ostatně sám autor ve své předmluvě rezignuje na faktickou správnost, když píše: „Zdůrazňuji, že vydávám moje vzpomínky. Někteří aktéři z mé knihy mohou tvrdit, že to přece bylo jinak. Já si to pamatuji takto. Po svém.“ A skutečně: Má cesta za štěstím je místy spíše beletrií než literaturou faktu. Zpěvák patrně nebyl nijak omezován v rozsahu svých pamětí a proto některým obdobím svého života věnuje až příliš prostoru na úkor jiných, které lze v jeho kariéře považovat za důležitější. Posluchač se dozví řadu zajímavostí z Gottova soukromého života, méně z toho profesního. Budiž to akceptováno – tento přístup jistě ocení Gottovi fanoušci, kterým se dostává obraz mistrova života odpovídající jejich představám a požadavkům. Těm, kteří chtějí dostat jiný pohled na Gottův profesní život a lépe pochopit souvislosti, lze vřele doporučit Klusákovu audioknihu nebo audioseriál.
