Výjimkou až doteď byla vlastně jen nahrávka Maigretovy dýmky z roku 2002 v interpretaci Miroslava Moravce. Loni před Vánoci se ale o audioknižní znovuoživení klasické detektivní látky pokusilo vydavatelství OneHotBook případem Maigret a jeho mrtvý, který interpretačně svěřilo Janu Vlasákovi.
Podíl na zařazení do dramaturgického plánu vydavatele má jistě nejen dlouholetá obliba zmíněných rozhlasových dramatizací a detektivek vůbec, ale patrně i fakt, že k novému nastudování Maigretových případů přistoupili i britští televizní tvůrci. Podobně jako tomu bývá u filmových premiér, lze i v případě Maigreta očekávat zvýšený zájem a není proto od věci podsunout divákům nové televizní série i novou audioknihu. Volba hlavního představitele sice není u OneHotBook tak šokující jako u ITV, přesto si ale vydavatel nejspíš vyslouží nejednu rozhořčenou reakci od posluchačů přivyklých rozhlasové klasice.
OneHotBook totiž pro svého Maigreta zvolilo formát jednohlasé četby. To je samozřejmě v porovnání s Horčičkovými rozhlasovými dramatizacemi ten největší rozdíl a pro řadu posluchačů bude hlavním hlediskem k porovnávání. Tím druhým bude pochopitelně herecké ztvárnění hlavní postavy – Hrušínský jí přiřknul výrazné charakteristické rysy, čímž se téměř dokonale s komisařem ztotožnil. Obě tato srovnání jsou ovšem naprosto bezpředmětná. Dramatizaci, tedy upravený literární text rozepsaný mezi několik postav, s ruchy a zhruba hodinovou stopáží nelze srovnávat s jednohlasou četbou původního textu, a stejně tak nelze srovnávat ani herecký výkon v dramatizaci s interpretací jediného narátora. Jsou to dva zcela odlišné způsoby adaptací a dva zcela odlišné způsoby herecké práce.
Na Janu Vlasákovi tedy nebylo nahradit Rudolfa Hrušínského; neměl k tomu ani prostor. Jeho úkolem bylo pojmout Simenonův román tak, aby byl pro posluchače srozumitelný a atraktivní. To se mu podařilo i přes skutečnost, že zrovna Maigret a jeho mrtvý nebývá zařazován mezi ty nejpovedenější maigretovky. Jan Vlasák je profesionál a dostane-li se mu správné příležitosti, umí textu dodat další rozměr: připomeňme jeho part v Atlasu mraků, a především Muže jménem Ove. Na tyto „role“ sice Maigret poněkud ztrácí – Vlasák u něj nemá tolik příležitostí k humoru a k jízlivé ironii, s níž dokáže dokonale pracovat, přesto ale umí i v intimním prostředí nahrávacího studia vytvořit iluzi prostoru, času a postav. Ty změnou intonace přehledně odlišuje, ne nepodobně tomu, jak to dokázal Ladislav Frej v Herkulovských úkolech pro Hercula Poirota.
Hlas Jana Vlasáka je velmi dobře identifikovatelný i pro laika a stejně tak je jeho tvář, zejména díky účinkování v televizních seriálech, známa široké veřejnosti. Je tedy logickým krokem, že vydavatelství OneHotBook přimělo Jana Vlasáka k tomu, aby Maigretovi propůjčil i svou podobu. Objektivem Tomáše Zumra tedy vznikla série kostýmních fotografií, které jsou použity na přebalu Maigreta a jeho mrtvého i chystaného případu Je tu Felicie. Je to další z velmi zdařilých pokusů o propojení interpreta s knihou i jinak než pouze hlasem.
Nový Maigret a jeho mrtvý může být možná zklamáním pro vyznavače dnes již klasických rozhlasových dramatizací, rozhodně ale nezarmoutí ty, kteří si chtějí detektivní romány poslechnout v původní podobě. Vypravěčem je jim Jan Vlasák, který i přes to, že Maigret zřejmě nebude jeho životní auditivní rolí, odvádí velmi dobrý výkon. Přejme si, aby se vydavatelství OneHotBook podařilo natočit s ním i další maigretovky – vzhledem k Simenonově spisovatelské aktivitě je z čeho vybírat.
