Maigretovi přistál na stole vzkaz, sdělující, že se jeho pisatel chystá následujícího dne večer zabít věštkyni. Lístek s nicneříkajícím podpisem Picpus přinesl komisaři nenápadný chlapík jménem Mascouvin, který si papírku povšiml na stole v kavárně. Jenže jak najít vraha, teprve se chystajícího k činu? Když je později skutečně nalezena mrtvá jasnovidka, rozjíždí se složité pátrání. V jejím bytě byl v době vraždy i senilně působící stařík, který by ale možná s dopadením pachatele mohl pomoci. Jenže jak z něj dostat kloudnou informaci? Situaci navíc zkomplikuje Mascouvinův pokus o sebevraždu…
V pořadí už patnáctou maigretovskou detektivkou, kterou si vydavatelství OneHotBook vybralo k načtení, je S úctou Picpus. Jak už to tak u Georgese Simenona bývá, jde svým rozsahem víc o novelu, než plnohodnotný román. V pomalejším tempu plynoucímu ději odpovídá i rozvážná interpretace Jana Vlasáka, díky níž nahrávka vydá i s hudebními předěly na necelé čtyři a půl hodiny příjemného poslechu. Existuje ovšem i starší verze ve výjimečně špatném podání Petra Rychlého, která na kazetách a CD děsí klienty knihovny pro nevidomé už od roku 1994 zejména foneticky vyslovovanými francouzskými výrazy. Nyní se tak oni i ostatní příznivci mluveného slova mohou konečně zaposlouchat do důstojné podoby tohoto dílka.
Konstatování, že se děj nese spíše v pomalejším duchu, se ovšem nevylučuje s napětím a dusivou atmosférou, kterou mají na svědomí toxické vztahy a pokřivené charaktery postav. Případ je vlastně psychologickou hrou mezi Maigretem a ostatními zúčastněnými, protože se musí komisař více než na nedostatečné stopy spoléhat na svou intuici. Vypátrání pachatele pak sice působí trochu více jako kouzelnický trik, než reálná detektivní práce, díky Simenonovu čtivému jazyku a talentu pro budování atmosféry má ale Vlasák co číst a posluchač tím pádem i co s napětím číst ušima. Ten si jako interpret popatnácté oblekl Maigretův svrchník a nutno uznat, že mu střih Simenonových detektivek s každým dalším dílem sedí lépe a lépe. V prvních nahrávkách se spolu ještě autor a interpret trochu oťukávali, nyní už je ale vše dávno bezpečně usazeno a Vlasákova interpretace jede hladce jako vlak po dobře namazaných kolejích.
Žádné překvapení nepřináší ani vhodně zvolená hudební stránka, která se vrací k osvědčenému dominantnímu motivu zahranému na akordeon, který ale doplňují i svěží, odlišené melodie. Režisér Hynek Pekárek si přesto dovolil překvapivý prvek v podobě zvonícího telefonu, který poněkud nečekaně přerušuje tok Vlasákova projevu. Snad by bývalo bylo přirozenější, použít jej alespoň zčásti do podkresu, aby nepůsobil jako nečekané vyrušení, zvlášť, když na jiném místě telefon „vyzvání“ i bez použití zvukového efektu.
Případ S úctou Picpus je jedním z těch komorních dramat, která by se hodila pro rozhlasové zpracování s Rudolfem Hrušínským. Nabízí prakticky uzavřený okruh podezřelých, přesto potěší překvapivým rozuzlením. Po Vraždě v hotelu Majestic z velkého světa přepychového hotelu a mafiánsky laděné Maigretově gangsterské partii tak dramaturgie OneHotBook vhodně sáhla po zcela odlišném prostředí. Doufejme, že se jednou dočkáme i jednoho z nejznámějších, obdobně vystavěných příběhů Maigret a neochotní svědkové, který rozhlasoví dramaturgové před půlstoletím také trestuhodně opomenuli. I když je střídání stylů a prostředí příběhů jistě vhodné, Simenon a jeho Maigret si byli nejjistější právě v tomto psychologicky laděném typu vyprávění.
