Kateřina Surmanová je v myslích čtenářů zapsána především jako autorka mysteriózních příběhů pro dospělé (tituly jako Šepot z lesa či Zvedá se vítr mohou znát i posluchači audioknih). Je proto milým překvapením, že její kroky zamířily i směrem k dětské literatuře, do níž Surmanová vstoupila knihou Nártoun a Outloň. Od děsivých záhad se tak přesunula k roztomilému vyprávění pro děti, ve kterém však rozhodně nechybí detektivní linka ani morální poselství.
Původní knižní verze s výraznými ilustracemi Filipa Pošivače spatřila světlo světa v roce 2025 v nakladatelství Pikola, zvukové podoby se pak letos chopilo vydavatelství Témbr. Výsledkem je osvěžující, detektivně laděný příběh, který v podání herce Lukáše Příkazkého zpřístupňuje nepříliš obsáhlé dílko všem, kdo nechtějí nebo nemohou číst.
Hned zkraje nás v dramatických kulisách autorka seznamuje s netradiční dvojicí hrdinů, kteří by v české přírodě za normálních okolností neměli co pohledávat. Nártoun a Outloň jsou exotičtí noční tvorové, kteří po útěku ze zajetí najdou útočiště v zámeckém parku v Panenských Břežanech.
Během sžívání se s novým prostředím, které je tolik vzdálené jejich domovině, seznamuje Surmanová posluchače s biologickými zvláštnostmi obou zvířecích druhů. Do kontrastu přitom staví mrštnost a obří oči Nártouna proti pomalosti a zdánlivé neohrabanosti Outloně. Tyto fyzické rozdíly se propisují i do jejich charakterů, což vede k několika vtipným momentům, které spolu oba kamarádi prožijí. Příběh o přátelství a adaptaci na nové podmínky se však mění v dobrodružnou dětskou detektivku ve chvíli, kdy se roztomilí chlupatí hrdinové začnou zajímat o to, kam se ze zámecké zahrady ztrácí životodárná voda.
Lukáš Příkazký zvolil interpretační přístup, který přesně souzní s žánrem i celkovým laděním příběhu. Do vyprávění vnáší přirozenou hravost a mistrně rozlišuje hlasy vedlejších postav, ať už jde o veverku, včelu, nebo malou Zuzanku. Podobně přistupuje i k záporným postavám – v souladu s dětskou perspektivou předlohy jsou v hercově podání vykresleny jasně a černobíle. Spolu s režisérem Markem Štifterem ale mohli více ohlídat rozlišení obou hrdinů – rozdílnost povah Nártouna a Outloně nebyla hlasově plně využita, takže dětský posluchač může být místy zmaten tím, která z opiček právě hovoří. Stejně tak na několika málo místech zůstaly drobné technické nedostatky, které mohli tvůrci ze studia ArtDOG před vydáním odstranit.
V samotném textu se pak tu a tam objevují i nedostatečně vysvětlené složitější pojmy, takže se hodí, když audioknihu poslouchají děti například společně s rodiči. Dospělý posluchač, který se díky zkušenějšímu uchu může v příběhu lépe orientovat, však ocení lehkost, s jakou Příkazký vyprávění vede, jak pracuje s tempem příběhu a jeho náladou.
Celková stopáž zlehka přesahující jednu hodinu je pro cílovou skupinu zhruba sedmi až desetiletých dětí zvolena optimálně. Přímočarý příběh nenudí zbytečnými odbočkami a drží se nosného tématu, kterým je ekologická edukace. Kromě zacházení s ohroženými zvířecími druhy se tak můžou děti a jejich rodiče společně zamyslet nad nakládáním s vodou v době, kdy se její podzemní zásoby ztenčují.
