Zbabělec, kterému hrozilo 14 let za mřížemi, nakonec od benevolentního soudce Aarona Perskyho (který se během procesu dokonce mnohem víc staral o to, jaký by měl případný trest dopad na „nebohého“ násilníka) vyfasoval šestiměsíční trest s odkladem na tři roky – neboli podmínku – a po necelých třech měsících vazby tak byl propuštěn na svobodu. Následně se staly tři důležité věci:
Statečná přeživší (toto v češtině neintuitivní, ale stále používanější slovo pochází z anglického „survivor“, kde je běžné) odložila anonymitu a zpravodajskému webu BuzzFeed dovolila zveřejnit soudní prohlášení, v němž v reakci na průběh přelíčení i předpokládaný mírný rozsudek formou proslovu k násilníkovi otevřeně popsala, jaké dopady měla ona událost na ni. Text její řeči je i součástí knihy jako jakási její příloha a na tomhle místě je vhodné zmínit i přesný a přesto citlivý a empatický překlad Jolany Navrátilové.
Soudce Persky čelil impeachmentu (v Kalifornii jde o volenou funkci a soudce lze odvolat na základě referenda vyvolaného dostatečně podpořenou peticí), prohrál a stal se prvním odvolaným soudcem po asi osmdesáti letech.
A konečně – v Kalifornii proběhla důkladná společenská diskuse o sexuálním násilí a jeho právní definici, která se nakonec promítla i do tamního trestního zákoníku. To vše na základě toho, že se jedna statečná mladá žena rozhodla nemlčet. Svůj příběh nakonec sepsala i do podoby velmi čtivé, až nezvykle vyzrále pojaté a nesmírně otevřené (a na některých místech explicitní) knížky, jejíž četba nebo poslech jsou sice nepříjemné a znepokojující, ale zároveň prospěšné a obohacující.
Sexuální a sexualizované násilí se totiž konečně dostává i do popředí české společenské diskuse a hloupé reakce některých lidí v diskusních fórech českých internetových deníků nebo na sociálních sítích jsou sice zarážející, přesto do značné míry kopírují předsudečnou bouři, která předtím proběhla v USA. Klasické poznámky jako „říkala si o to“, „neměla být opilá“ (jako by to snad byla přitěžující okolnost pro oběť), „on byl ale opilý“ (jako by to snad byla polehčující okolnost pro pachatele) totiž dokážou, jak se zdá, překonávat hranice rychleji než vítr.
I z tohoto důvodu je Mám jméno zásadním titulem. Chanel Miller píše otevřeně o všem tělesném i psychickém, co prožila po události a během jejího vyšetřování, přičemž na některých místech doslova popisuje jakési osobní peklo zahrnující pocity osamění a depersonalizace nebo pochybnosti o vlastní hodnotě. Ale také vypráví o dlouhé cestě, jak znovu nalézt samu sebe a alespoň bazální životní jistotu, a v tom jde zároveň o text, jehož poselstvím je naděje.
A ještě něco: není možné si nevšimnout paradoxu, kdy jsou všeobecně známá jména i životopisy nejrůznějších násilníků, mafiánů nebo sériových vrahů, zatímco jejich oběti zůstávají bezejmenné a bez příběhu. A i o to běží: aby každá oběť měla jméno a příběh.
Zvukovou verzi knížky obstarala přesným, velmi uměřeně zaujatým a výtečně artikulovaným způsobem brněnská herečka Barbora Goldmannová, kterou už jsme si zvykli považovat za záruku hodnotné interpretace. V jejím podání ožívá text mladé ženy se vší naléhavostí, kterou rozhodně neztrácí ani v množství detailů a až napínavě dramatickém vyprávění. Goldmannová dokáže číst jak velmi věcně (zejména ve dvou českých předmluvách, které napsaly novinářka Apolena Rychlíková a aktivistka Zuzana Rathouská, která se tématu dlouhodobě věnuje v neziskovce Konsent), tak i zaujatě, vždy však s obrovským smyslem pro rytmus, jehož pouhou drobnou změnou umí obrátit posluchačovu pozornost na ta správná místa textu. Víc než čtrnáct hodin poslechu uteče jak voda, přestože je audiokniha v produkci Audiolibrixu jako obvykle bez jakékoli předělové hudby. S mimořádným výkonem interpretky ji však ani trochu nepotřebuje.
