Rozsáhlý mozaikovitý román poprvé vyšel v roce 1862 a hned o rok později se dočkal svého prvního vydání v češtině zásluhou překladu mladočeského radikála V. V. Haštalského. A vydání jak v zemi původu tak u nás pak bylo nepočítaně. K popularitě knihy jistě přispěly mnohé filmové adaptace, z nichž první – obrazově opulentní němý snímek Franka Lloyda – vznikla v USA už v roce 1917. V roce 1958 natočil režisér Jean-Paul Le Chanois dodnes skvělou a asi nejslavnější filmovou verzi s Jeanem Gabinem v hlavní roli. Ústřední postavu si v následujících letech ale zahráli i Gerard Depardieu, Richard Jordan, Laim Neeson nebo Lino Ventura, a v zajímavém kinematografickém počinu Clauda Lelouche Bídníci 20. století hledajícím paralely Hugova nosného příběhu s děním během 2. světové války také Jean-Paul Belmondo. A popularitu už čtyři desítky let živí i oblíbený a často uváděný muzikál skladatele Clauda Schönberga a libretistů Alaina Boublila a Jean-Clauda Lucchettiho.
Notoricky známý příběh Jeana Valjeana, který se pro zoufalou krádež kusu chleba ocitne na galejích, odkud uprchne, aby vychovával a chránil svou schovanku Cosettu a zároveň svedl souboj s policejním inspektorem Javertem, tvoří epický oblouk nejrozsáhlejšího díla Victora Huga, které je však poskládáno z mnoha vedlejších dějových linek i dalších motivů. Hugo tak vytvořil komplexní, monumentální text, který v mnoha ohledech přesahuje žánr romantické prózy a mnohé z toho, co se v literatuře v době jeho vydání mělo teprve udát, zakládá a předjímá. Do značné míry lze Bídníky brát jako sociální román, který se podobně jako iniciační texty tohoto žánru od Émila Zoly do značné míry vyznačuje i pasážemi filozofickými a úvahovými, v čemž navazuje na tradici filozofické fikce založenou Voltairem a jeho Candidem.
Jedním z hlavních znaků Bídníků jsou košaté popisné vedlejší pasáže, které se zabývají třeba pařížským republikánským povstáním z roku 1832, detailním vylíčením života na galejích nebo důmyslným systémem pařížských stok. Mnohdy dosahují freskovitého rozsahu a mohou s trochou dobré vůle obstát i samostatně.
Vydavatel využil výtečného překladu básnířky a znalkyně francouzské literatury Zdeňky Pavlouskové, který se dodnes vyznačuje živým a bohatým jazykem. A za mikrofon posadilo technicko-režisérské duo působící pod značkou Tebenas (Jiří Buřič a Vladimír Kučera) zkušeného a oblíbeného herce Jana Vlasáka. Od začátku do konce je slyšet, jak moc má Vlasák předlohu pro svůj další mimořádný výkon rád a jak skvěle se v ní vyzná. Pozornějšímu uchu sice neujde, že sice občas lehce bojuje s výslovností francouzských vlastních jmen, nicméně počítat to mezi nějaké opravdu problematické stránky nahrávky by mohl jen hnidopich.
Vlasákův hlas je hebký a mužný zároveň, v poklidném tempu se v jeho hlasivkách mění dodnes živý text na barevné a plastické vyprávění, přičemž k tomu potřebuje jen minimum hereckých prostředků a vůbec žádnou manýru.
Zcela samostatnou kapitolou nejnovějšího počinu tohoto malého, ale o to důležitějšího vydavatelství je pak hudební doprovod, který je dílem už zmíněného multiinstrumentalisty, básníka a taktéž hudebního režiséra Vladimíra Kučery, který je známý pod uměleckým jménem Raven. Hudba v audioknize výrazně překračuje rámec běžných předělů, je to přes veškerou příhodnost samostatné dílo, které vzbuzuje lítost, že se ke audioknihám alespoň v podobných případech nevydávají hudební soundtracky.
Bídníci jsou knihou dlouhou a hlubokou, což platí bezezbytku i o její zvukové podobě. Odpovídá tomu i cena, která je zhruba dvojnásobná v porovnání s běžnou audioknihou. Ale kdo na tento klasický román ve výjimečné interpretaci vsadí, bude odměněn několikanásobně.
